Dobrý den! :)

[Aline-diskusni-forum-Daryen]

Děkuji za odpověď Jsem moc ráda, že je šance to aspoň trošku změnit. Můžu se zeptat na tu terapii? To byla jen sezení s psychiatrem (popř. psychologem), nebo i něco jiného? Mně ta sezení moc nepomáhají, takže nějaká rada by bodla BTW na překladatelství nemám, neumím používat správné slovní obraty, napodobovat styl autora originálu a spoustu dalších věcí

Absolvovala jsem tři měsíce sezení s psychologem, nejdřív jednou týdně, pak jednou za čtrnáct dní. Ale bylo mi už 27, a asi jsem byla na hraně změny, už když jsem tam přišla. Jen jsem prostě rozlouskla ten poslední bod vnitřního sporu a nastoupila novou cestu Ovšem musím říct, že můj psycholog byl vážně třída, měla jsem štěstí. Navíc je rozdíl, jestli potřebuješ jen překročit nějakou jednu určitou hranici, jako bylo moje přijetí vlastní asexuality, nebo jestli máš něco, co se s tebou táhne celý život a potřebuje "stálou údržbu". Jedna kamarádka chodí na terapie pravidelně už skoro sedm let, jako někdo jiný chodí cvičit do posilovny nebo na jógu. Prostě je jí bez toho hůř, a za tu dobu si opravdu dala život dohromady, evidentně jí to prospívá.

K překladatelství: není to jen o knihách, to je úzká, elitářská a finančně nevýhodná specializace Můžeš být agenturní překladatelka, u toho literární talent a vzdělání nepotřebuješ, jen jazyk a know-how.

A k tomu "dotekovému tréninku": někoho si najít je možná trochu sázka do loterie. Od partnera běžný člověk očekává v tomhle ohledu poměrně hodně, navíc romantik omámený slepou touhou po důvěrnostech nebývá příliš ohleduplný vůči potřebám druhého Začni u kamarádů, u spolužáků a podobně. Mně pomohlo, když jsem se dostala do poněkud bohémského kolektivu a do velkoměsta (pokud je Praha velkoměsto). A když dnes dělám s někým kompromis, jaká míra dotykovosti mezi námi bude, pracují na tom obě strany – já se v případě potřeby trochu přemůžu a druhá strana se více či méně krotí. Podle mě není dobré vždycky kompletně ustupovat potřebám druhých, i ti, kdo jsou jiní, mají svá práva a musí si je umět obhájit. Takže mám přátele v podstatě bezdotykové, protože jsme takoví oba, i přátele, kteří by mě umuchlovali, kdybych je nechala, ale nechají se odkázat do domluvených mezí Zní to složitě, ale ve skutečnosti je to úplně přirozený proces, většinou to vyplyne tak nějak samo ze života.