21. 04. 2013, 13:01:42
(16. 04. 2013, 20:19:18)lilina Napsal(a): Ahojky
Tuším jak Ti je. Také jsem došla lety k poznání kam patřím se svou sexuální orientací
Ale netuším, jestli chceš svou situaci řešit, bo víceméně k tomu jednou dojde, že Ti dojde trpělivost, nebo láska... Každopádně Ti držím palečky.
PS: pokud není zbytí ber sex jako areobní cvičení (mně to pomáhalo)
Lilino, láska u mě není už dlouho, možná to ani ta pravá láska nikdy nebyla, netušim. Bohužel ted jsem v takové životní situaci, že bez manžela prostě být nemůžu (z existencionálních důvodů), není to lehký, navíc syn ho má rád. My by jsme dokázali normálně fungovat, nebýt toho sexu. Bohužel manžel chce vztah se sexem, láskou atd, nestačí mu být kamarádi. Já jsem zase ten typ, že být naprosto soběstačná (což jsem byla, dokud jsem neměla dítě), tak toho chlapa k životu prostě nepotřebuju. Jako ano, někam zajít, pokecat, atd., to ráda, ale partnera jako takovýho pro svůj emocionální život nepotřebuju.
Asi jsem to tak měla vždycky, jen mi to nepřišlo, s manželem máme už 10 let vztah na dálku (díky jeho zaměstnání), takže je to pro mě ještě jakž takž snesitelné, mít ho doma každý den, tak to určitě neskončí dobře.
Jinak syn byl neplánovaný, měla jsem ho brzy, takže to nebylo o chtění jako takovém. Samozřejmě ted bych ho za nic nevyměnila, je tou nejdůležitější osobou v mém životě.
Doufám, že až se finančně postavím na nohy (syn má problémy, takže dělám jen na půl úvazek, ted se chystám do školy kvůli lepšímu pracovnímu uplatnění), tak třeba budu moct být už jen sama se synem. Vím, že je to ode mě vůči partnerovi asi sobecké.....