07. 02. 2013, 12:28:39
(07. 02. 2013, 12:23:24)beryze Napsal(a): [
Jelikož bydlím na vesničce tak jsem prakticky bez kamarádů...bojím se seznamování a stala se ze mě hikikomori(lidi co se straní lidí, společnosti) docela mě to mrzí, že mě lidi nechápou,,,při tom se ráda bavím, když je s kým...ráda pomůžu, pro druhého se rozkrájím..bohužel toho lidi využívali...tak mám právě strach, co se mnou bude, když nechci rodinu...
[/quote]
Tak to je přesný, byla jsem na tom přesně stejně - SOCIOFOBIE. Pak mi psychiatra řekla, že by bylo nejlepší zvolit si nějakou svůj neoblíbenější koníček a po netu se zkusit s někým seznámit, když osobně na to nemám. Poprvé v životě jsem si řekla, že když už teda jsem jiná co se týče sexu, zkusím AVEN, o kterém jsem četla asi 10 let předtím v novinách, ten mě hodil sem a když jsem po asi 3 týdnech očumování pubírala odvahu a napsala jednomu klikovi, co měl napsaný bydliště kousek ode mě... No dneska jsme manželé
Nesexujeme a nechceme ani děti... Takže nic není ztracené. Chce to jen CHTÍT
I když můj prvotní impuls byla moje máma, která mě v 24 letech dostrkala právě k té psychiatře
[/quote]
No nejsem si jistá, že by to byla přímo sociofobie..asi nejsem na tom až tak zle
Nevím, kde přesně se stala chyba, ale máma říkala, že už od mala jsem byla divná chtěla bych mít přítele vychovávat třeba adoptované dítě..jen né vlastní.jen ne sex....prostě chci umřít tak jak jsem se narodila..nedotčená.Myslím, že na světě jsou důležitější věci. když vidím jak bijou manželé své ženy zabíjejí děti a soudci se vysmívají..je mi zle...to nechci.Dát spíš šanci někomu, kdo neměl příležitost normálního života...
