Kam se vlastně řadím?

[Jojo-diskusni-forum--chan]

Nikdo by se neměl stydět za to co je, nanejvíš za to, co dělá.

No docela se stydím, Protože se neřadím mezi normální lidi, tak se na mě i jinak dívá...

Ahoj a vítej

jen se zeptám... Jak si přišla na to, že nejsi normální? To máš jako čtyři ruce, dvě hlavy, nebo ti na hlavě rostou tykadla?
To, že ti sex přijde nechutný, není nic za co by ses měla stydět nebo si připadat nenormální. Já taky nesexuju a nehodlám si pořizovat dětičky jen proto, že jsem se vdala (mimochodem za asexuála, kterého jsem našla tady na foru).
Každý jsme nějaký a pokud se s tebou nechce bavit jen proto, že nesplňuješ většinové podmínky, tak je to jeho problém a blbost, že si nehodlá rozšiřovat obzory. Takový člověk pak nestojí ani za pohrdavý pohled.
Vím jaké to je, když se s tebou téměř nikdo nebaví, protože nenaplňuješ jejich představy. Zažívala jsem to a často ještě zažívám a to nikdo z těch dotyčných o mojí asexualitě nevěděl a neví.
Takže hlavu vzhůru a neboj, na světě je spousta lidí a každý je nějaký a něčím se vymyká "normálnosti"

Od jakživa jsem byla od dětí "jiná". Jako dost se řešilo to, když se na můj asexuální problém přišlo. Holky na mě koukali jako na blázna a kluci? Jdi pryč....Takže si jako blázen přijdu. Do toho rodiče mrmlají. což mě dost štve. Vážně všichni dělají jako bych byla mimozemšťan

---

Klid, někdo nemá své poprvé nikdy a připadá si normálně. Mně je přes třicet, pořád jsem z vlastní vůle nepolíbená a v ničem mi to nevadí. Horší je srovnat se s tím, že se na tebe lidi divně dívají, ale dá se to zvládnout. Hledej přátele s otevřeným pohledem na svět, kterým se dá asexualita nějak vysvětlit nebo ti do toho aspoň nebudou kecat.

Bydlení s kamarádkou vřele doporučuju, s jednou jsem byla tři roky. Jen počítej s tím, že snem a cílem valné většiny lidí je mít normální hetero rodinný život včetně sexu, takže heterosexuální ženu u sebe nemůžeš držet věčně, pokud ona sama nechce. Kdyby na nějaké spolubydlení došlo, vyjasněte si včas pozice a představy do budoucna, ať z toho pak není emocionální kovbojka

Ani po něm netoužím. Celkově fyzický kontakt mi vadí. A to mi nikdy nebylo ublíženo. Nerada se do něčeho nutím. Pak to akorát zle skončí. Byla jsem dokonce s tím i na operaci a pak mi doktorka řekla ať si to sama dělám...no to mě málem zabilo. Už jsem tam nepáchla Samozřejmě. Jen se bojím, aby se potom ze spolubydlící nevyklubal psychopatický vrah Ale život jako samostatná nevidím dobře v dnešní době....