31. 01. 2013, 09:26:35
Nikdo nepopírá, že být zamilovaný do asexuála a žít s ním v nějakém vztahu musí být dost hrůza, zvlášť když je to takový typ, co odmítá i mazlení a líbání. Vlastně moc nechápu, jak takové vztahy vůbec vznikají, z obou stran tam od začátku musí být obrovská dávka sebeklamu a neupřímnosti. Ale nerada odsuzuju lidi, kteří udělají "asexuální podraz" z touhy po rodinné jistotě a dětech. Každý asexuál nemá povahu či zázemí na tvrdý život na vlastní pěst a na neustálé vzdorování tlaku společnosti, která život bez romantických vztahů zesměšňuje a patologizuje. Moje zkušenost je taková, že v určitých chvílích by člověk udělal téměř cokoli, jen aby byl konečně "normální" jako ostatní, klidně za cenu sebezničení a zničení všeho okolo. A kdo tě zkritizuje za to, že se necháš líbat nebo máš sex s člověkem, který tě miluje? Za to tě naopak všichni pochválí, a běda, když se pokusíš vyjádřit svoje pocity nelibosti nebo hnusu...
Je to prostě složité a asi jediné schůdné řešení je tady oboustranné pochopení a odpuštění.
Je to prostě složité a asi jediné schůdné řešení je tady oboustranné pochopení a odpuštění.