13. 01. 2013, 03:02:10
(12. 01. 2013, 14:51:30)malacarodejnice Napsal(a): Magramal,Dariach: Kluci, nevím jaké máte zkušenosti, ale když před prohlásím před někým ze svých přátel, že mě vztah s mužem, který po mě vyžaduje sbližování nic nepřináší a nelíbí se mi to, naopak mě to vyčerpává z optimistické mysli, dívají se na mě, jako bych byla příslušník mimozemské civilizace. Aby to nevypadalo tak zle, tak mi řeknou, že to jednou přijde. Nepřijde,vím to. Podle některých lidí,bych se i měla jít léčit. Jenže mě z toho nelze vyléčit. Mě to tak vyhovuje.
Mně to nijak mimozemské nepřijde. Pro podobné samotáře jako já je vlastně někdo takový perfektní partner, protože vás nenutí dělat kompromisy a "nenásilní" vám vaší osobní zónu a souromá tajemství pomocí salámové metody (tj. kousíček po kousíčku, až je celý salám fuč ).
Figurativně řečeno, nám stačí, když návštěva přijde jednou za čtrnáct dní a popovídate si s ní dvě-tři hodiny na veradně. Ale když se vám host téměř nakvartýruje do bytu, leze vám do skříní, manipuluje vašimi věci, sedí ve vašem oblíbeném křesle a ještě si dává nohy na stůl, tak je to pro vás duševní utrpení, protože i kdyby to byl váš přítel, tak ho jedna část vaší osobnosti považuje za vetřelce, narušitele, ničitele a já nevím co ještě tak dlouho, dokud opět neopustí perimetr vašeho bytu.