01. 01. 2013, 04:07:35
Nevím, jestli to je úplně ten smutek a samota o které píšeš, taky to někdy cítím, ale pak si nějak podvědomě vsugeruju, že to tak prostě je a hotovo a s tím se dá chvíli vydržet 
A taky se to vztahuje hlavně na období, kdy člověku něco je....aaaa ano, jsem nyní nemocná, takže je to neodbytnější smutnění nad sebou, než když je člověk v pořádku. Každopádně ten rok co odešel byl takový nějaký celkově těžký. Nějaké smutné věci se udály v rodině a navíc to asi korunoval můj zážitek, nyní už můžu říct o včerejším Silvestru. Nejdřív mi upadl mobil, ze kterého se mi záhadně vypařily všechny kontakty v nejnepříhodnější chvíli a pak volala moje mamka, že naše chundelaté zlato Mášenka...kočička nějak divně dýchá a fialověj jí sliznice. No zkrátím to, vzala jsem auto a vyrazila k našim, kde jsem naložila mamku i s marodem a zamířily jsme na veterinu, bohužel než nám doktor otevřel odešla kočička tak kolem půl dvanácté dost ošklivě mamce v náručí. Tím právě nastalo to stádium prázdnoty a vyždímanosti a já tu nakonec píšu i když se může zdát, že to zní banálně a místo, abych tenhle nehezký zážitek ventilovala před drahou polovičkou, vyzobávám slova na klávesnici a jsem unavená a smutná.To bylo jen konstatování momentálního stavu a nevím asi se z toho vyspím, no každopádně vím, že bude líp.....musí ) chjooo, tak pardon, nebyl to moc povzbudivý příspěvek jako předešlé, ale muselo to ven 
A taky se to vztahuje hlavně na období, kdy člověku něco je....aaaa ano, jsem nyní nemocná, takže je to neodbytnější smutnění nad sebou, než když je člověk v pořádku. Každopádně ten rok co odešel byl takový nějaký celkově těžký. Nějaké smutné věci se udály v rodině a navíc to asi korunoval můj zážitek, nyní už můžu říct o včerejším Silvestru. Nejdřív mi upadl mobil, ze kterého se mi záhadně vypařily všechny kontakty v nejnepříhodnější chvíli a pak volala moje mamka, že naše chundelaté zlato Mášenka...kočička nějak divně dýchá a fialověj jí sliznice. No zkrátím to, vzala jsem auto a vyrazila k našim, kde jsem naložila mamku i s marodem a zamířily jsme na veterinu, bohužel než nám doktor otevřel odešla kočička tak kolem půl dvanácté dost ošklivě mamce v náručí. Tím právě nastalo to stádium prázdnoty a vyždímanosti a já tu nakonec píšu i když se může zdát, že to zní banálně a místo, abych tenhle nehezký zážitek ventilovala před drahou polovičkou, vyzobávám slova na klávesnici a jsem unavená a smutná.To bylo jen konstatování momentálního stavu a nevím asi se z toho vyspím, no každopádně vím, že bude líp.....musí ) chjooo, tak pardon, nebyl to moc povzbudivý příspěvek jako předešlé, ale muselo to ven