Jsem rád že existují jasné definice.

[Ma-diskusni-forum-vni]

Pravdou je to, že jsem si bližší definice vyhledával, beru to podle pocitové stránky. Mohl bych počítat roky, kdy jsem se zabýval tím proč nedělam věci jako ostatní. Nemohu o sobě říct, že jsem dodržoval celý život celibát, avšak několik posledních let si to tak vybavuji. O mě a mých výkladech se to má následovně. Nejsem schopen (respektivě nevyvolávam tyto diskuze a nezapojuji si do nich dobrovolně) poslouchat vyprávění co si říkaj chlapící v šatnách. A o to je horší když o tom začína žena a o čekává od Vás nějaké reakce nebo pohledy. To je fáze verbalní. A ve druhé fázi se necházím ve chvíli když si mam představit styk s osobou opačného pohlaví, nebo vztah ve kterém by k němu postupně docházelo. Z těchto známostí nenápadně utíkam a nekompromisně obrazně utíkám. Jednou to bylo ve stylu až ....."Uff, to bylo o vous" ( ve chvíli kdy jsem se dostal domů a oddechl, že jsem se vymanil ze spárů situace která by mě čekala)
V podstatě představa samotného aktu mi přijde takova prazvláštní, ne nechutná, ale podivná. Lidé spolu mohou konat jiné činnosti, které jim bude naskytovat vyrovnané potěšení. Ja se snažím obhajovat něčím na způsob-sex, zabava chudých" i když v mém případě řikám, že jsem hlavně bohatý na duchu (to by se mělo počítat).
Pravá láska či platonické přátelství si myslim bohatě stačí, i bez veškerých přídružných aktů.