O co asexuálové přicházejí aneb láska se vším všudy

[ave-diskusni-forum-rys]

Nela:A popravdě, já osobně bych přivítala více názorů sexuálních lidí na věc, jak vůbec vnímají lásku k partnerovi, fyzickou přitažlivost..., jejich prožitky k tomuto-pro porovnání. Takto tu máme jen víceméně podobný obraz daných věcí a to může vést i k tomu, že se tu lidé utvrzují vzájemně jen v nějakém stereotypu v pohledu na sexualitu, ale realita je třeba jiná. Na Avenu jsem viděla třeba vlákno, kde sexuální lidé popisovali, co se s nimi doslova děje při prožívání sexuální přitažlivosti k partnerovi, včetně fyzických pochodů a bylo to hodně zajímavé.
---
Dobra: Hm, takové vlákno bych také uvítala - autentické zkušenosti sexuálů, kteří se zajímají o asexualitu. A tím, že by to bylo samostatné téma, tak ti asexuálové, kteří nemají zájem o sexu ani číst, tak by také mohli být spokojeni.
------
Vidím, že toto vlákno sexuály nezaujalo - ozval se jen trochu Buk.
Zatímco asexuálové o něj zájem mají - v rámci obhajoby nezájmu o sex.
Hej, sexuálové, kde jste? Necháte v tom Nelu samotnou?
Nelo, považuješ asexualitu za přirozenou?
Nelo, považuješ asexuální vztah za rovnocenný vztahu sexuálnímu?
Také se mi zdá, že tvoje tolerance je jen deklarovaná.

Abychom se od tohoto dilematu vzdálili, zajímalo by mě to proč vlastně toto vlákno vzniklo, a to - co se s tebou děje při prožívání sexuální přitažlivosti k partnerovi včetně fyzických pochodů. Možná pak by se na toto téma přihlásili další sexuálně orientovaní členové tohoto webu.

Na toto fórum chodím jen občasně a většinou nepřispívám, protože jako 'sexuál' si mnohé situace a rozpoložení asexuálů představit nedokážu, ale jestli některé zajímá, jak (a)sexualitu a sexuální vztahy a prožitky vnímá sexuál, tak se ráda podělím.
Jestli je asexualita přirozená nebo není, je asi otázka toho, co považujeme za přirozené a co ne. Podle mě tedy úplně přirozená není, stejně tak jako homosexualita nebo jakákoliv jiná 'odchylka' od 'normálu'. Ovšem mezi sedmi miliardami lidí zákonitě musí být nekonečné množství rozdílu všemi možnými směry a vzhledem ke světu, ve kterém žijeme a který přirozený, v původním slova smyslu určitě také není, beru asexualitu jako přirozenou odchylku od normálu
Souhlasím s tím, co tady psala Nela, a z pročítání fóra i z osobních zkušeností mám pocit, že asexualita je přirozená jen pro málo z těch, kteří se za asexuály považují. Přijde mi, že to často vychází ze strachu z neznámého, ze špatných zkušeností se sexem, z výchovy, která nebyla např. dostatečně sexuálně otevřená apod. Samozřejmě, pokud to někomu vyhovuje, tak je to jeho volba, ale můj názor je, že 'pravá' asexualita je míň častá a že je za tím mnohdy něco jiného. Ale můžu se plést.
Asexuální vztah určitě považuju za rovnocený sexuálnímu vztahu. Nakonec, když spolu dva lidé žíjí bez sexu a oboum to vyhovuje, tak na tom nic není. Jistěže z mého pohledu sexuála o něco přicházejí, ale dokážu pochopit, že to berou jinak a jsou spokojení.
Jak vnímám lásku k partnerovi a fyzickou přitažlivost? Dá se říct, že sex rozděluju na dva druhy, např. na sex a milování. Sex, jako takový, kde funguje hlavně fyzická přitažlivost a jde jen o sex - to může být fajn, ale jde jen o fyzickou potřebu, vzrušení, zábavu , je to jen půlka sexuality. A ani pro sexuála to nemusí být příjemná věc. Zkusila jsem sex bez lásky, bez citů a vždycky mi po tom bylo spíš hůř než předtím Možná to tak beru jako žena, možná jsem víc romanticky založená, ale je to pro mě jen malá část sexu. Lásku k partnerovi si bez sexu nebo milování ale představit neumím a vnímám to o to víc, když žiju s člověkem, který o sex nemá zájem. To vyjádření lásky fyzicky mi ve vztahu velmi chybí a nejde o sex, ale o to, že se miluju s člověkem, kterého miluju. Že se ho můžu dotýkát, líbat, způsobovat mu potěšení a celým svým tělem říkat miluju tě a jsem tvoje a jsem s tebou. Jistěže se tyhle věci dají vyjádřit i jinak, slovy, činy, chováním, ale když to nemůžu vyjádřit milováním se, tak to pro mě není úplné, něco prostě chybí. A určitě to vnímám víc psychicky než fyzicky. Jakoby mám mnohem větší potřebu sexu psychicky než fyzicky. Jedna věc mi přijde zajímavá ohledně mého sexuálního života a to to, že jsem sex z lásky, jak to popisuju, v podstatě nezažila. Předchozího partnera jsem měla moc ráda, ale větší láska z mé strany bohužel chyběla a sex mi moc neříkal, a současný partner, kterého moc miluju, zase o sex zájem nemá (možná asexuál, nevím). Proč si teda myslím, že je na tom něco tak skvělýho, když jsem to nezažila? Zažívám to skoro každou noc ve svých představách a někdo by mohl namítnout, že si to třeba namlouvám nebo to nevím. Možná nevím, ale prostě to tak cítím