O co asexuálové přicházejí aneb láska se vším všudy

[Ne-diskusni-forum-la]

je třeba si uvědomit, že zastřešujícím jmenovatelem lidí, kteří byli v životě úspěšnými, byl vždy vyvážený pohled na život, smysl a cíl, depresisté skončili jako depresisté, tu a tam "řešení" nějakou tou sebevraždou atp. Ale třeba je to jeden ze znaků asexuality, být negativistický, nevím.

Jestli ono to nebude tím, že jedním z příznaků deprese je pokles zájmu o sex? U schizoidní poruchy osobnosti je jedním z příznaků nezájem o sexuální či přátelské vztahy.

...zde až příliš často vidím jedince s osobnostní odchylkou až duševní patologiií, nevyřešenou orientací a pohlavní identitou, lidi pocházející z emočně chladných rodinných prostředí, možná až dysfunkčních rodin atd.

Jaké překvapení, že na stránkách, kde se lidé sdružují na základě absence sexuální touhy po druhých lidech je vyšší množství lidí s depresí a různými "poruchami", než v běžné populaci


Já vidím jako ideální postoj k životu ne blížení se jakémusi "ideálu", který vytvořil někdo jiný, ale projevení vlastní jedinečné podstaty. Přece tady na světě nejsme všichni od toho, abychom byli stejní jako ti ostatní

Proto moc nechápu patologizaci různých odchylek od normy. Možná se tím projevuje nějaký problém, možná je to naopak zdravý projev vlastní jedinečnosti - to je přece prima, že nejsme všichni stejní, ne?

Jediné, co mi v tomto ohledu připadá "patologické", jsou projevy různých odchylek, kde lidé úmyslně poškozují druhé bez jejich souhlasu.

Díky, Katrino, konečně za konstruktivní příspěvek zde. Nezatížený názorovými/osobními sympatiemi, antipatiemi a souvisejícími emocionálními pochody...máš pravdu, jedním z projevů deprese a mnohých dalších duševních poruch je právě snížení až vymizení zájmu o sex, uzavírání se vůči okolí - mezilidským kontaktům atp. Někteří členové zde dokonce přímo uvedli, že některou z těchto poruch trpí....maniodepresivitou čili bipolární afektivní poruchou, schizoafektivní poruchou, asocialitou nebo že v jejich osobnosti jsou vyjádřeny tyto rysy, já osobně je respektuji a vážím si jejich "doznání", jen nemnozí k němu mají sílu a raději se skrývají za zástupný problém....Bylo by třeba zajímavé, učinit výzkum, jaké osobnostní typy se vůbec "scházejí" na diskuzních fórech, jejich kategorizaci, zda jsou tam skutečně nějaké společné rysy či ne a jaké..., já jsem také členem fóra.

K dalšímu tvému postřehu týkajícímu se volání po vyjádření originality, je velmi zajímavý. V podstatě s tebou souhlasím. Existuje třeba jeden směr v psychiatrii, který hlásá, že za abnormálním vnímáním a prožitky psychotiků je vlastně jen další vnímání z reality, které je nám ostatním skryto, že je to tedy něco, co určitě stojí za pozornost. Standardizace, v jakémkoliv oboru, dle mne, je velmi reakcí na potřebu uspořádání věcí, aby tu zkrátka byl nějaký pořádek, jasný a účelný protiklad k tomu, co není považováno za běžné, normální a na čem panuje takováto shoda. Může zde být zohledňováno i kriterium efektivity, např. právě v tom případě náhledu na optimální vývoj lidské lásky, partnerství atd., o kterém tu diskutujeme, je podporován model, z toho společenského hlediska, vedoucí ke stabilnímu partnerskému soužití zajisté i proto, že tento je předpokladem stabilního zázemí i případným dětem, což je pro ně samé, jejich vývoj (podpořeno výzkumy) i pro společnost nejvýhodnějším výstupem. Protikladem k tomu je třeba nezávazný sex, jak jej tu někdo prosazoval...v podstatě nic proti němu se namítat nedá, pokud je volbou obou z "partnerů", avšak velmi nevýhodným řešením je v případě potomstva z něho vzešlého, antikoncepce není stoprocentní, takže i proto to není model, který je obecně společensky podporován. Proti tomu asi nic namítat nelze...nezavrhovala bych tedy model, který se po generace zatím nejlépe osvědčil, tj. hledisko společenské a pak je zajisté zde i to vnitřní, etické....pravda, tomu se nedá naučit, to musí člověk vnitřně cítit, identifikovat se s ním...