Ahoj, jmenuji se Julie, bydlím v Praze a jsem svobodná dálkově studující, občas pracující, mlaďounká mamina dvouleté holky, přidávám se sem k Vám s rozhodnutím postupně přijít na kloub tomu, jak to se mnou vlastně je, tak doufám, že mě přivítáte v pozitivním duchu, a abych to všechno vlastně shrnula, tak to vezmu popořadě. Se sexuální stránkou jsem začala brzy a vlastně mi to nic nedávalo, ale ani nebralo. Přišlo mi to jako věc, která je samozřejmá, ale byli časté chvíle kdy jsem odpočítávala minuty do konce. Poslední dobou pociťuji, že jsme s malou sami a chtělo by to mít vedle sebe svou spřízněnou duši, oporu, člověka, kterému bych se mohla svěřit, který by mě obejmul,měl mě rád a také mužský vzor pro svou dcerku, ale něco je špatně. Já si vůbec nedokáži představit mít chlapa, který po mě vyžaduje "častý" sex. Když se podívám okolo sebe a vidím ty chlapy a muže, kteří jednají pod vlivem sexuálního pudu a na ten úkor se z nich stávají "primitivní blbečci", tak mi je z toho na blití. Dobře mi nebývá ani z věci zvané "nahota", přijde mi potupné být před někým nahá, připadám si trapně a poníženě. Jenže problém je v tom, že neznám chlapa, který by strpěl téměř úplnou sexuální absenci a tak se vztahům vyhýbám co to jde. Pokaždé když to vypadá, že by to mohlo být vážnější tak z toho vycouvám, protože představa, že by buď trpěl chlap a vztah by na tom stejně brzy ztroskotal (co si budeme povídat 
) a nebo já budu trpět a předstírat, že mě sex naplňuje, ale to také nejde věčně. Jsou chvíle kdy se mi sex absolutně hnusí, osypávám se ze sexuálních narážek a nesnesu dotyk jakéhokoliv chlapa, byť je třeba přátelský, ale na druhou stranu nastanou i chvíle (a ty jsou hodně zřídka) kdy zničehonic dostanu na sex náladu, ale ta nálada netrvá dlouho, ve většině případě to je když si dám pár sklenek. Tak si říkám zda tenhle problém jednou vymizí a nebo se se mnou povleče po zbytek mého života, zatím to teda vypadá tak, že se má nechuť k sexu stále více a více prohlubuje. Když tak přemýšlím, obejmutí, líbání a podobné věci mi nevadí- budu spíš asi hyposexuál než asexuál.
No nic, to asi vše ke mě a já Vás tu všechny srdečně zdravím
!
) a nebo já budu trpět a předstírat, že mě sex naplňuje, ale to také nejde věčně. Jsou chvíle kdy se mi sex absolutně hnusí, osypávám se ze sexuálních narážek a nesnesu dotyk jakéhokoliv chlapa, byť je třeba přátelský, ale na druhou stranu nastanou i chvíle (a ty jsou hodně zřídka) kdy zničehonic dostanu na sex náladu, ale ta nálada netrvá dlouho, ve většině případě to je když si dám pár sklenek. Tak si říkám zda tenhle problém jednou vymizí a nebo se se mnou povleče po zbytek mého života, zatím to teda vypadá tak, že se má nechuť k sexu stále více a více prohlubuje. Když tak přemýšlím, obejmutí, líbání a podobné věci mi nevadí- budu spíš asi hyposexuál než asexuál. No nic, to asi vše ke mě a já Vás tu všechny srdečně zdravím
!
„Láska jako taková by měla být především duševní záležitostí, tělesným třením až naposled.“
Pokud by se tu objevil nějaký sympatický, dlouhovlasý muž ze Středočeského kraje či Prahy, tak by to nebylo k zahození
Pokud by se tu objevil nějaký sympatický, dlouhovlasý muž ze Středočeského kraje či Prahy, tak by to nebylo k zahození
