Jít do vztahu s "normálním" člověkem nebo ne?

[Ne-diskusni-forum-la]

Taky si někdy říkám,jak jsem mohla naletět takovému,jako byl můj manžel,ale vím čím to taky je.Já jsem dávala moc dobrý pozor na ten sex,aby tam nebyl problém a kvůli tomu jsem možná i záměrně přehlížela náznaky jeho povahy.Byla jsem tak zaslepená tím,že to půjde v sexu,že jsem přehlídla,že je to psychopat.Takže i tady pozor,člověk by se neměl jen na to soustředit,jsou i jiné důležité věci než souhra v sexu.

To jsi napsala trefně, Katze. Ono i u těch takzvaných asexuálů je dobré být opatrný, může se totiž stát, že za jejich asexualitou může být i něco zcela jiného v pozadí než jen vrozená nižší potřeba sexu. Tak třeba u řady duševních onemocnění ( neurózy, deprese, schizofrenie ) je často se vyskytujícím doprovodným znakem vymizení zájmu o sex...Ještě bych jen dodala, ne, že by bylo zcela nemožné prožít pěkný vztah s člověkem s nějakou diagnózou, například depresivním, neboť řada duševně nemocných, to vím z praxe, jsou ve své podstatě velmi dobří až přecitlivělí lidé,a proto možná dopadli tak jak dopadli v této na výkon zaměřené a hrubě materialisticky orientované společnosti, ale je třeba si uvědomit, že pro zdravého partnera takový vztah může být v některých údobích náročnější. Mám na mysli v době zhoršení nemoci, což je často odpovědí na nějakou krizi, životní zátěž. Pak ten zdravý musí být ten silný a převzít část partnerovy odpovědnosti na sebe. Nejhorší, co by se totiž mohlo stát by bylo, kdyby to neunesl a partnera s duševní nemocí opustil, to by mu opravdu neposloužil a navíc by to bylo poněkud sobecké, když předem věděl, do čeho jde...Samozřejmě mám na mysli pouze diagnózy, jejichž součástí není primárně agresivita, protože takové soužití je vždy nemožné...A pak je zde nutné mít na paměti i možné riziko genetické zátěže, pokud třeba chceme děti, nejen deprese, ale i úzkostné poruchy mají totiž nezanedbatelný genetický podklad. Toto vše je třeba zohlednit předem, to jen tak na doplnění tématu....