Singles a životní spokojenost

[Backstr-diskusni-forum-eet Boy]

Podle toho, co vidím kolem sebe, tak ti, co jsou single, si stěžují, že by někoho chtěli, a ti ve vztahu se zase pořád hádají. Tak nevím co je horší . Podle mě je to tím, že zamilovanost je sice asi hezká věc, ale postupně vyprchá, ti lidi jsou pak spolu už jenom ze zvyku a pak se diví, že se jim to tak nelíbí. Mě třeba single život naprosto vyhovuje, protože si můžu řídit všechno podle sebe a nemusím se kvůli někomu omezovat. Navíc podle mých zkušeností, pokud jsem s někým delší dobu v příliš častém kontaktu, tak si pak začneme lézt na nervy. A v neposlední řadě takový vztah stojí spoustu času, energie i peněz, a to všechno se myslím dá využít jinak lépe
Jinak naprosto souhlasím s CFM a Aline (je vidět, kdo je tady podnikatel ). Podle mě jsou spokojení jen ti, co nemají ambice. Hezky to popisuje Ivo Toman ve své poslední knize - je určitá skupina lidí s velkou vnitřní motivací, která je žene kupředu, a ti prostě nikdy nemůžou být spokojení, protože si neustále kladou nějaké cíle. Aspoň pro mě je tahle nespokojenost smyslem života, protože vždycky mám co překonávat. Naopak "normální" život (vystudovat, najít si práci, založit rodinu, jít do důchodu a umřít) je pro mě ta největší noční můra. Nikdy nepochopím lidi, kterým tohle vyhovuje, a už vůbec ne nějaké snahy o nalezení vnitřního klidu, jak někdo praktikuje. Protože jistota a spokojenost automaticky znamená stereotyp.