Singles a životní spokojenost

[Mor-diskusni-forum-wen]

Mne se velmi líbí, jak to vystihla Myšička. Na druhou stranu mi ale přijde, že zase mooc uvažování, nad životem, sebou samým atp., mnohdy spíše škodí. Člověk analyzuje, analyzuje a neví, kam dojde....záleží dle mne na typu osobnosti...u pesimistů a lidí se sklonem k tomuto uvažování je to téměř jisté....nejhorší scénáře se rýsují...léčebna a spol.
Zajímavé, že mám i známé, kteří jsou, řekněme, trochu jednodušší, život berou vlastně tak, jak přichází, příliš neřeší ty okrajové, často katastrofické scénáře, prostě za svým cílem jdou a je to. Většinou jim to i vyjde. Třeba jedna kamarádka měla cíl vdát se do Kalifornie, na ZŠ pomalu propadala, anglicky neuměla s prominutím ani kváknout, s mužskými to ale uměla , naskytla se příležitost a šup, je tam a spokojená. Kdyby přemýšlela, neumím jazyk, nemám vzdělání, nemám to a to, mám komplexy....kdepak by asi byla? To je jen příklad. Někdy je zkrátka dobré i jen tak jít, obecně myšleno... Vyjde anebo nevyjde....
Jinak bych ale řekla, že se v době, kdy si člověk najde partnera, do tohoto pocitu štěstí přimíchávají notně i hormony.... Je to fajn stav. Za čas přijdou i praktické problémy, to je normální, ale za mne,jsem rozhodně spokojenější tak nějak přirozeně, než když jsem byla single....

Ono to není o tom, hluboce se v sobě za každou cenu šťourat a trávit nekonečný čas přemýšlením (případně si zaskočit k psychologovi "lehnout si na gauč" ), ale tu a tam se zastavit a zkontrolovat si, jestli se ubíráme tam, kam skutečně chceme jít... Jestli je všechno jakž takž v souladu s tím nitrem .... Jestli nedělám spoustu věcí jen proto, že to tak po mně chtěli rodiče, že to tak dělají lidi v mém okolí, že je to "normální" .... atd. a jestli dělám něco úplně jiného, než by mi skutečně vyhovovalo ...
Takhle se "zastavit" může každý (pokud mu to stojí za to) a může to být pár vteřin, pár hodin...

Ta kamarádka moc dobře věděla, co chce (byla v souladu se svým nitrem), pak není divu, že ji nic nezastavilo ... šla za svou představou, ne za představou, co si nechala podstrčit od někoho jiného...
To se mi také stalo mnohokrát, že v okamžiku, kdy jsem skutečně věděla, co chci, a začala se rozhlížet, že jsem velmi rychle uviděla příležitosti, kterých jsem si předtím nevšimla...

Já zas jsem momentálně spokojenější jako singl než v partnerském vztahu, ale počítám, že se to klidně může změnit (třeba už zítra se objeví ON a já hodím veškeré požadavky, zásady, představy do koše No jo, hormony jsou svinstvo ... ).
Už jsem za tu dobu, co jsem na světě mnohokrát pocítila, jak geniálně to vystihuje jednoduché prohlášení: "Vše se mění, jen změna trvá."

.....zivocisne "normalnejsi" je zit v paru....

...v duchodu a budou to osamoceni lidi, kteri cekaji, az umrou.

Mě strašně fascinuje, jak se všichni ohánějí "živočišným modelem"
Většinou to je ke zdůvodnění mužské promiskuity... ale toto je jeden z mála, co si chce vzít příklad z těch několika párových druhů ...

Možná máš kolem sebe trochu jiné věkové rozložení....
... ale už dnes vidím kolem sebe spoustu důchodců (většinou jsou to ženy), kteří zůstali sami (a nebylo to proto, že přebírali)... žijí singl a mnozí z nich jsou skutečně osamocení, i přestože mají potomky, co se jednou za čas zastaví ...