Singles a životní spokojenost

[Ne-diskusni-forum-la]

Ja jsem asi trochu konzervativni, ale tak nejak muj nazor prevazuje k tomu, ze zivocisne "normalnejsi" je zit v paru nebo rekneme nejakem vztahu. Tim samozrejme naprosto nevylucuji, ze je dost lidi, kteri se tomu vymykaji a je pro ne lepsi zit sami nebo v hodne volnem svazku atd. Jsou pak spokojenejsi a i stari proziji plnohodnotne a vse je v naprostem poradku. Pro takove lidi bylo tohle uvolneni spolecnosti, ktere nenuti lidi se parovat, prave pozehnani. Bohuzel problem tzv. generace singles je podle me v tom, ze spousta lidi vybira, vybira a vybira, az zustanou na ocet (chlapi i zensky). Ti uz se pak nesparujou a zustanou nedobrovolne sami. Castecne to resi karierou, aby prehlusili tu svoji nespokojenost, ale stejne je to nakonec dozene. A ti jsou pak podle me castecne nestastni nebo nenaplneni nebo jak jinak to nazveme. Hodne velky problem to podle me bude za 40, 50 let. Az tahle generace bude v duchodu a budou to osamoceni lidi, kteri cekaji, az umrou. Ale je fakt, ze spolecnost se za tu dobu muze hrozne zmenit a asi vzniknou neco jako domovy, kam si budou duchodci chodit hrat, klabosit atd....

Jojo, máš pravdu. Vybavil se mi rozhovor s kolegou, někdejším, na toto téma, vypravoval, že má kamarádku, velmi úspěšnou v zaměstnání, top manažerka, přehoupla se jí pěta-čtyřicítka, partner žádný, děti žádné....v práci samý úsměv, americký styl vše OK, ale doma si stále častěji přihne z láhve....prý má deprese nad životem....já neříkám, že tohle je jediný možný scénář, ale je bohužel velmi pravděpodobný u mnohých....