20. 02. 2012, 09:25:36
To je často otázka optiky. Ctižádostiví lidé zaměření na kariéru málokdy řeknou, že jsou šťastní nebo spokojení, protože vždycky chtějí dosáhnout ještě víc, vždycky před sebou vidí ještě nějaký vyšší cíl. Kdyby měli pocit, že jsou šťastní a naplnění, už by je nic nehnalo kupředu, začali by stagnovat – a pak by teprve byli skutečně nešťastní.
Usedlí lidé s rodinou si tím obvykle splnili svůj životní sen a cíl, a tím pádem jsou logicky ochotnější připustit, že jsou šťastní. Navíc se to od nich tak nějak čeká a málokdo by i jen sám před sebou připustil, že třeba zas tak spokojený není.
Takže plně souhlasím s CHFM: porovnávat něco, co se nedá změřit, je ošemetné. Navíc to vytváří neustálý společenský tlak, který se lidem snaží vnutit štěstí, když ho přitom neumí ani definovat.
Usedlí lidé s rodinou si tím obvykle splnili svůj životní sen a cíl, a tím pádem jsou logicky ochotnější připustit, že jsou šťastní. Navíc se to od nich tak nějak čeká a málokdo by i jen sám před sebou připustil, že třeba zas tak spokojený není.
Takže plně souhlasím s CHFM: porovnávat něco, co se nedá změřit, je ošemetné. Navíc to vytváří neustálý společenský tlak, který se lidem snaží vnutit štěstí, když ho přitom neumí ani definovat.