Tak se tady vítám...

[mi-diskusni-forum-06]

Ahoj,
skoro bych to mohla napsat já, akorát že jeden divný vztah-nevztah jsem měla a fakt nemusím být pořád zamilovaná. Spíš nechci být zamilovaná, ale občas se to stane. A taky zásadně jdu jenom po nedostupných lidech. Myslím si, že to je nějaký samovolný obranný mechanismus, aby se asexuálům nestávalo, že se dostanou do vztahu a budou nuceni k sexu. Podvědomí ti prostě nedovolí zamilovat se do někoho, s kým reálně hrozí vztah.

Ahoj,
já mám ráda ten nadnesenej pocit zamilovanosti, pocit, že všechno zvládnu, že svět je přece jen krásný, takže vždycky koukám na TV s pocitem, na koho to zase padne Takže s těmi nedostupnými lidmi naprostý souhlas, protože jinak bych se snad nemohla tak blbě zamilovávat, to by bylo na mašli, jestli je to teda zamilovanost, možná spíš touha po blízké duši, přátelství...Přesně tak, je to naprogramované, aby nic nehrozilo, ale těch let, než jsem na to přišla, že na jednu stranu strašně chci a jsem nešťastná, a na druhou stranu reálně vlastně nechci. Takže teď si z toho užívám jen tu hezkou polovinu a netrápím se, že to nejde...Teď napíšu protimluv: kdyby se podvědomí či osud či co někdy náhodou sekly a převracela se beznadějná zamilovanost k někomu nedostupnému k reálné možnosti, tak by mě zajímalo, zda-li by mi ta "zamilovanost" vydržela, pochybuju...Proč nechceš být zamilovaná? Že to bolí? Ale krásně...