18. 09. 2008, 19:03:33
Co je dnes "normální"? Proč bych měla k lékaři, když nemám žádné objektivní obtíže? Mně spíš připadá, že kdyby se - čistě utopicky - začala vyrábět nějaká experimentální léčiva na odblokování psychických bariér, které mají všichni ti "normální" lidé vůči něčemu, co dle nich "normální" není (a tedy i asexualita), začnu je pro některé nechápající a netolerantní z nich skupovat po kartonech. Ne, teď vážně. Proč se zvýšená sexuální touha, tedy hypersexualita, obecně považuje za jaksi "přijatelnější" variantu sexuálního chování, na niž jsou někteří takovýhle lidé přímo hrdí (sama jsem jich poznala hodně ... schválně si zkuste na jakémkoli seznamovacím portálu do kolonky "Můj vztah k příležitostnému sexu" napsat "Příležitost se vždycky najde" - výsledek experimentu? 10 "návrhů" za 5 minut) ...? A když nechci provádět sex, jež je považován za jednu ze základních fyziologických lidských potřeb, jsem automaticky "weird". Přitom sex je ve seznamu těchhle "základních biologických potřeb" pořád ještě na posledním místě po vzduchu, vodě apod. Ne, pořád myslím, že jsme u toho samého - když se společensky tolerují - ve větší či menší míře - homosexuálně orientovaní jedinci, proč by jsme nemohli být tolerováni my? Nikoho přece o nic neochuzujeme, maximálně tak sami sebe, ale jak jistě o sobě víte, nemáme ten pocit, že bychom se ochuzovali. Zkrátka proč brát léky, cpát se hormony, když nemám zájem. Jenže i ve 21. století jsou lidé ochotni nebo snad mají potřebu přeorientovávat to, co se vymyká těm jejich krabicím, do kterých by nás nejraději nacpali, abychom byli všichni stejní.