23. 11. 2011, 12:48:00
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 23. 11. 2011, 13:00:58 uživatelem Art-diskusni-forum-hur.)
Reagovat na můj příspěvek militatním feminismem je naprosto zcestné. Je něco jiného rovnoprávnost pohlaví a něco jiného je být nebo se dožadovat být mužatkou! Bohužel feministky více než o rovnoprávnosti touží po mužatství a to promítají i do vztahu. Úvaha je ta, kterou nakousla Nela: "...samozřejmě, že se do naší sexuality, jejího prožívání, promítají a ji ovlivňují i vlivy niterné - psychické i vnější - sociální aj. podmínky..." Prostě nevidím asexualitu jako příčinu, nýbrž jako následek. Ale to není jen o sexualitě, ale o celém přístupu k člověku!
Letět na společných křídlech, je jako letět s jedním zlomeným křídlem. A proto vztahy vypadají, jak vypadají. Že žena letí na mužových křídlech, tím není dáno, že je jeho služkou nabo nějak závislou Mankou...
Myslet si obecně, že žena může být muži vzorem co do schopnosti racia, je asi to samé, jakoby muž měl být ženě vzorem co do mateřských instinktů. Nevidím v tom nic povýšeneckého, neboť tím určitě neříkám, že by žena snad neuměla myslet a muž nedokázal cítit, ale určitá zdrženlivost v hodnocení sebe samých by člověku obecně slušela, možná by byli lidé i svobodnější. To samé platí v jiných příměrech o mužích.
Exupery to jednou krásně napsal, že žena by měla umět koktat (odkaz na protivnou přemoudřelost, mužatství), aby ji teprve dar naučil, směnit jej v lásku. Bez tohoto koktání bere žena mužův dar jako poctu, a to je špatně, je to služkou její marnivosti! Těžko se divit, že takto vztahy nemohou fungovat! Opravdu si nedokáži představit, že by si žena mohla muže vážit, má-li pocit, že mužova křídla neslouží pro ni, ale sama si rozevře své netopýří blány (nepochopte mne pejorativně, pouhý příměr), s nimiž bude tvořit s mužem nějakou jednotu... Od toho se odvíjí jak nepokora, tak marnivost, kámen úrazu žen...
Letět na společných křídlech, je jako letět s jedním zlomeným křídlem. A proto vztahy vypadají, jak vypadají. Že žena letí na mužových křídlech, tím není dáno, že je jeho služkou nabo nějak závislou Mankou...
Myslet si obecně, že žena může být muži vzorem co do schopnosti racia, je asi to samé, jakoby muž měl být ženě vzorem co do mateřských instinktů. Nevidím v tom nic povýšeneckého, neboť tím určitě neříkám, že by žena snad neuměla myslet a muž nedokázal cítit, ale určitá zdrženlivost v hodnocení sebe samých by člověku obecně slušela, možná by byli lidé i svobodnější. To samé platí v jiných příměrech o mužích.
Exupery to jednou krásně napsal, že žena by měla umět koktat (odkaz na protivnou přemoudřelost, mužatství), aby ji teprve dar naučil, směnit jej v lásku. Bez tohoto koktání bere žena mužův dar jako poctu, a to je špatně, je to služkou její marnivosti! Těžko se divit, že takto vztahy nemohou fungovat! Opravdu si nedokáži představit, že by si žena mohla muže vážit, má-li pocit, že mužova křídla neslouží pro ni, ale sama si rozevře své netopýří blány (nepochopte mne pejorativně, pouhý příměr), s nimiž bude tvořit s mužem nějakou jednotu... Od toho se odvíjí jak nepokora, tak marnivost, kámen úrazu žen...
"Hlupáci! Vykleštěná dobytčata! Vy všichni, historici, logikové, kritici i vzdělanci, vy všichni jste jako červi na mrtvole a ze života jakživi nic nepochopíte." [Antoine de Saint-Exupéry]