Asexuálové toužící po dětech

[Mor-diskusni-forum-wen]

Zajímalo by mne, jestli se cítíte ovšem upřímně šťastné. Podle mýho je dnešní doba dobou vyhořelosti, nechť už jste v sexuálním nebo asexuálním stavu! Zde spatřuji příčinu, rozdělovat to, je absurdní. A tak trochu si myslím, že ona "a"sexualita je proto pouhým výsledkem celkové tíže života či vžité degradace vlastního sebe-vědomí (pojímání sebe samých), že to nemá nic společného se sexuálním apetitem. Tím nechci říct, že lidé sexuální jsou štastní, jen možná to tak neřeší (i když jsou sexuálně deprimovaní stejně jako vy) nebo nemají potřebu to nějak pojmenovat a vyrovnávají se s tím po svém, byť o nic míň zoufale... Nevidím tak mezi "a"sexuálními a sexuálními lidmi, co pozoruji, moc rozdílů...

Za sebe můžu jen říct, že stav, ve kterém se převážně nacházím, zatím neoznačuji za "upřímně šťastná" , ale jistě by snesl označení "docela spokojená". Ale to až od té doby, kdy jsem se začala sama sebe ptát, co vlastně chci skutečně a co vlastně cítím, chci mít skutečně jen vlastní děti?... (a nikoli, co bych měla chtít a co bych měla cítit, nebo jestli bych měla mít děti... ) Bylo to pro mne dost tvrdé zjištění, že pravda je taková, jaká je...
Po dobu, kdy jsem se snažila „splynout s davem“, jsem byla převážně nešťastná .

Souhlasím s Tebou, že spousta "asexuálna" může být způsobena tíživou situací a následným vyhořením, o mizerné sebejistotě a malém sebevědomí nemluvě.
Myslím si, že stejné záležitosti (mít čí nemít děti, být či nebýt šťastný ...) řeší všichni, kdo si na to chtějí najít čas a sexuálnost/asexuálnost s tím skutečně souviset nemusí ...

I kdybych se sexu vzdal, nedokáži si představit žít s asexuálkou, nakolik u této minority cítím až moc okatě upjatost, nesvobodu, strnulost, citovou úzkoprsost a takovou protivnou přemoudřelost, k čemuž přispěla možná i laciná emancipace. (nechci však paušalizovat!) Žena jako taková by se podle mých představ měla nechat vést na křídlech mužech, nikoli naopak... Jinak to není žena, ale mužatka, a v tom vidím problém dnešního "ženství"... (potažmo sexuality).

To je právě úžasné, když si někdo uvědomuje, co vlastně (sám za sebe) chce a může své ambice a síly nasměrovat tím správným směrem. Tedy nemrhat časem na nesmyslné představy a věnovat se žádoucím (v Tvém případě sexuálním) dívkám a ženám.
Výše popsané nelichotivé vlastnosti určitě nejsou výsadou pouze asexuálů, dle mé zkušenosti jsou zastoupeny všeobecně...
Jsem fascinována, že při Tvých názorech jsi zde dobrovolně a jsi dokonce ochoten s touto minoritou komunikovat. Nuže, je to Tvá volba ... (a do Tvých pohnutek samozřejmě nikomu nic není)...

k čemuž přispěla možná i laciná emancipace. (nechci však paušalizovat!) Žena jako taková by se podle mých představ měla nechat vést na křídlech mužech, nikoli naopak...

Nevím, jak velký rozdíl shledáváš mezi „lacinou emancipací“ a emancipací. Snad by si toto téma zasloužilo vlastní vlákno. Nad představou, co by asi mnozí muži říkali, kdyby museli prožít pár měsíců jako žena v „mužském světě“, tj. nastaveném tak, aby vyhovoval hlavně mužům (a teď jsem pocítila štěstí , že jsem se nenarodila v některé jiné části světa), jsem se dost pobavila.

Žena jako taková by se podle mých představ měla nechat vést na křídlech mužech, nikoli naopak...

Není málo mužů, co se nechávají unášet na křídlech ženy , ale ani jedna z těchto variant není podle mého názoru správná. Podle mne mají letět na společných křídlech... Docela to vystihuje trapně omletá fráze „člověk je tvořen dvěma bytostmi, mužem a ženou, z nichž každá má jedno křídlo a létat mohou jen společně“... tedy nikoli jako přítěž toho druhého...

Ono totiž štěstí nezáleží na vnějších faktorech. Je to vnitřní pocit, jisté rozhodnutí žít šťastně. Ne vždy jde samozřejmě vše podle mých představ a plánů. Něco změnit mohu a když to změnit nemohu, mohu alespoň změnit přístup k tomu. Vytěžit z dané situace maximum, co se mám naučit, co pochopit a co změnit. Jisté přísloví říká: Nemáme přátele ani nepřátele - pouze učitele. A je to tak. Takže je to stále o duševním stavu. Prostě chci být šťastná, tak prostě šťastná jsem. A vůbec nezáleží jestli jsem chudák, kterej nemá kam hlavu složit nebo mi patří půl světa.

Pod toto se podepisuji!
Jejda, zas mi někdo mluví z hloubi duše, díky Llamrei.
Víc takových lidí kolem mne!!! Sem s nimi!