Asexuálové toužící po dětech

[Ne-diskusni-forum-la]

A tak trochu si myslím, že ona "a"sexualita je proto pouhým výsledkem celkové tíže života či vžité degradace vlastního sebe-vědomí (pojímání sebe samých), že to nemá nic společného se sexuálním apetitem. I kdybych se sexu vzdal, nedokáži si představit žít s asexuálkou, nakolik u této minority cítím až moc okatě upjatost, nesvobodu, strnulost, citovou úzkoprsost a takovou protivnou přemoudřelost, k čemuž přispěla možná i laciná emancipace. (nechci však paušalizovat!) Žena jako taková by se podle mých představ měla nechat vést na křídlech mužech, nikoli naopak... Jinak to není žena, ale mužatka, a v tom vidím problém dnešního "ženství"... (potažmo sexuality).

Já ve tvém výroku vidím až přílišnou kategoričnost, samozřejmě, že se do naší sexuality, jejího prožívání, promítají a ji ovlivňují i vlivy niterné - psychické i vnější - sociální aj. podmínky, ale redukovat až takto, opomíjet úplně tu složku biologickou, vrozenou, dle mého správné není. Je x vyhořelých, asociálních jedinců, kteří jsou třeba hypersexuální, prostě je "něco" do toho žene...dle mne je to právě to libido, touha po sexu. Sama něco takového příliš nepociťuji a nikdy jsem nepociťovala, i když když miluji, i to mohu, ale co opravdu potřebuji od muže je pohlazení, objetí, nějakou tu pusu, ale bez sexuálního dovádění se klidně obejdu. Píše to zde x žen, tak proč nám, Arthure, stále jako by nevěříš???
Za mužatku se nepovažuji, právě naopak...