Asexuálové toužící po dětech

[Art-diskusni-forum-hur]

To by bylo hodně legrační, kdyby asexuálové byli nějaké klony

Zajímalo by mne, jestli se cítíte ovšem upřímně šťastné. Podle mýho je dnešní doba dobou vyhořelosti, nechť už jste v sexuálním nebo asexuálním stavu! Zde spatřuji příčinu, rozdělovat to, je absurdní. A tak trochu si myslím, že ona "a"sexualita je proto pouhým výsledkem celkové tíže života či vžité degradace vlastního sebe-vědomí (pojímání sebe samých), že to nemá nic společného se sexuálním apetitem. Tím nechci říct, že lidé sexuální jsou štastní, jen možná to tak neřeší (i když jsou sexuálně deprimovaní stejně jako vy) nebo nemají potřebu to nějak pojmenovat a vyrovnávají se s tím po svém, byť o nic míň zoufale... Nevidím tak mezi "a"sexuálními a sexuálními lidmi, co pozoruji, moc rozdílů...

I kdybych se sexu vzdal, nedokáži si představit žít s asexuálkou, nakolik u této minority cítím až moc okatě upjatost, nesvobodu, strnulost, citovou úzkoprsost a takovou protivnou přemoudřelost, k čemuž přispěla možná i laciná emancipace. (nechci však paušalizovat!) Žena jako taková by se podle mých představ měla nechat vést na křídlech muže, nikoli naopak... Jinak to není žena, ale mužatka, a v tom vidím problém dnešního "ženství"... (potažmo sexuality).

Pozn.: Jestli pak kdo touží nebo netouží po dětech se mi zdá z výše řečeného jako bezpředmětné...