05. 11. 2011, 11:06:21
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 05. 11. 2011, 11:21:40 uživatelem Art-diskusni-forum-hur.)
Já bych tu nyní chtěl podpořit Illusora a jeho Dawkinse. Je pravdou, že svět, jak jej vnímáme, vysvětlovat Bohem nelze. Právě proto, že je smyslový a svoji příčinu má ve smyslech. Na základě světa vysvětlovat Boha, je vskutku čirý nesmysl, zoufalost a určitá slabost lidského rozumu. To je ovšem již 300 let staré poznání, co se Evropy týče a 6000 let staré poznání, co se světa týče...
Spíš vidím problém v těch samotných principech, o které se lidé opírají. Na jedné straně karteziánské vidění světa, na druhé straně evoluční. No, ať chci jakkoli, připadají mi obě dvě padlé na hlavu. Karteziánský způsob spíš vnímám jako alegorii. Evoluční jako chorý nesmysl. Oba dva totiž vychází z času, jakožto něčeho absolutního, přičemž čas nebo časoprostor, jak říká i Einstein, je produktem pouhého mozku. Tudíž je otázka, jak mohu jako subjekt chápat skutečný objetivní svět? Vždy jej bude přece schopen vnímat jen na základě své determinace o čase a prostoru! A tato determinace časem a prostorem může sloužit jen aktuálnímu vnímání a smyslové orientaci, nikoli dohledávání se příčin objektivního světa!!! Tudíž evoluční biologové dělají ve výsledku úplně to samé, co karteziánci! Proto jsem označil obě doktríny za padlé na hlavu... A oni se ještě mezi sebou perou a hádají...
Nuže mě z toho vychází, že jestli chceme upustit od veškerých dogmat, pak si musíme přiznat, že jakožto subjekty nemáme svým rozumem ani čímkoli jiným možnost pochopit svět sám o sobě a tudíž veškeré teorie jsou opijáty mozku! Jak karteziánský, tak evoluční! A nadto, že k životu a jeho smyslu žádné zdůvodňování tohoto typu ani nepotřebujeme...
A v posledku, jakákoli vážná a rozumná víra v Boha může existovat jen přijetím základních principů o jevovém světě, nemíchající do něj Boha... Jenže až sem Dawkinsovo poznání nesahá, protože se nechává více strhávat sebou samým jakožto "objektivním" subjektem...
Spíš vidím problém v těch samotných principech, o které se lidé opírají. Na jedné straně karteziánské vidění světa, na druhé straně evoluční. No, ať chci jakkoli, připadají mi obě dvě padlé na hlavu. Karteziánský způsob spíš vnímám jako alegorii. Evoluční jako chorý nesmysl. Oba dva totiž vychází z času, jakožto něčeho absolutního, přičemž čas nebo časoprostor, jak říká i Einstein, je produktem pouhého mozku. Tudíž je otázka, jak mohu jako subjekt chápat skutečný objetivní svět? Vždy jej bude přece schopen vnímat jen na základě své determinace o čase a prostoru! A tato determinace časem a prostorem může sloužit jen aktuálnímu vnímání a smyslové orientaci, nikoli dohledávání se příčin objektivního světa!!! Tudíž evoluční biologové dělají ve výsledku úplně to samé, co karteziánci! Proto jsem označil obě doktríny za padlé na hlavu... A oni se ještě mezi sebou perou a hádají...
Nuže mě z toho vychází, že jestli chceme upustit od veškerých dogmat, pak si musíme přiznat, že jakožto subjekty nemáme svým rozumem ani čímkoli jiným možnost pochopit svět sám o sobě a tudíž veškeré teorie jsou opijáty mozku! Jak karteziánský, tak evoluční! A nadto, že k životu a jeho smyslu žádné zdůvodňování tohoto typu ani nepotřebujeme...
A v posledku, jakákoli vážná a rozumná víra v Boha může existovat jen přijetím základních principů o jevovém světě, nemíchající do něj Boha... Jenže až sem Dawkinsovo poznání nesahá, protože se nechává více strhávat sebou samým jakožto "objektivním" subjektem...
"Hlupáci! Vykleštěná dobytčata! Vy všichni, historici, logikové, kritici i vzdělanci, vy všichni jste jako červi na mrtvole a ze života jakživi nic nepochopíte." [Antoine de Saint-Exupéry]