18. 09. 2008, 07:12:58
Nela Napsal(a):asexualita je z hlediska sexuologů a psychiatrů považována za nemoc pouze v jednom případě, a to když působí obtíže v interpersonálních ( mezilidských ) vztazích např. v partnerském svazku. A to si myslím, že bude problém vcelku častý,pokud tedy asexuál žije se sexuálně běžně disponovaným jedincem. Tam zákonitě musí vznikat " třecí plochy " a je to právě asexuál, který je následně posílán k lékaři.
Já nevím, já u sexuologa nikdy nebyla a nikdy jsem tohle neřešila přes lékaře. Já nemám problém s tím, že sex nepotřebuju a s mými bývalými partnery jsem si nerozumněla ve víc věcech, takže nebyl problém rozchodu a ani jsem nikomu o své sexuální orientaci říkat nemusela. Ale připadá mi dost nespravedlivý, že měl být "léčen" jen asexuál ze vztahu - hetero/asex. Co nějaký kompropis? Když dám asexuálovi léky na zvýšení libida, co dát heterosexuálovi léky na snížení? A když bude vztah homosexuál/heterosexuál, tak to funguje jak? Je taky posílán k lékaři? Já vím, je to strašně těžký. O áčkách se až do teď prakticky nemluvilo. Heterosexuální osoby asi spíš víc pochopí homosexuála, který žije sexuálním životem, byť s partnerem stejného pohlaví a hlava jim nebere, že áčko sex k životu nepotřebuje a snaží se mu sex "vnutit" jako něco úžasného... Je to všechno běh na dlouhou trať...
Ale přitom je úplně jasný, že pokud se ve vztahu potkají dvě osoby jiné sexuální orientace, tak to dřív nebo později klapat prostě nebude. Měli by si to uvědomit dřív a pořádně promyslet, na co jsou schopny přistoupit a dodržovat to v budoucnosti, než budou mít děti a buď přistoupit na nějaký kompromis (obě strany) nebo se rozejít. Všechno je to prostě jen o lidech, o komunikaci.