19. 10. 2011, 10:46:40
Děkuji moc všem za příspěvky.Nakonec jsem se rozhodla,že to zatím manželovi neřeknu. Počkám jak to půjde s tím plánovaným těhotenstvím. Kdyby na mě manžel tlačil a chtěl vědět,proč to všechno,tak bych mu to asi řekla,ale on žádné velké tlaky zatím nedělá,tak mu nechci brát poslední naději. Možná riskuji,že pak zůstanu s dítětem sama,ale pokud to tak má dopadnout,tak to tak bude. Myslím,že pokud mě bude milovat a bude svůj chtíč ovládat jako doposud,může nám to spolu vydržet. Já se občas překonám a k tomu zubaři si dojdu. Pokud by mě však podvedl a já bych to zjistila, nebyla by šance pokračovat v našem vztahu dál. Nevěru bych nikdy neodpustila a tím jsem jistá. Pro někoho to může znít sobecky,jako že já mu nedám,on půjde jinam a já mu to neopustím,ale věrnost je pro mě nadevše. O tomto jsme s manželem mluvili a vím,že to cítí stejně.Vzhledem k mé asexualitě nevěra z mé strany nepřipadá v úvahu,ale to on neví. Kdybych ho tak nemilovala a on nemiloval mě, nedělali bychom takové ústupky.Život bez něj si nedokážu představit a vím,že nejde jen o zvyk,ale hlavně o lásku. Kdybych mohla mít jedno jediné přání,chtěla bych, abych byla normální a nemusel ztratit tak báječného chlapa jen kvůli tomu,že mu nedám to,co většina lidí považuje za zcela normální.