Všechny zdravím :)

[Mor-diskusni-forum-wen]

Mimochodem, jóga a tai-chi jsou vlastně svým způsobem východní podoby západního pilates a baletu, takže jdeme podobnou cestou, jen volíme jiné kulturní okruhy...

Chtěla bych ještě upřesnit tu jógu a tai-chi: je možné je pojímat tak, jak píšeš, AlineDaryen, ale obojí jsou vlastně i „nástroje pro meditaci“ a mají obrovský záběr kolem sebe včetně zdravotní stránky (péče o tělo – očista fyzická a „údržba“ těla) a každé z nich je svázáno s širokou naukou o pojetí duše (očista duševní). Kromě toho je tai-chi bojové umění. Kdo se někdy zabýval nějakým bojovým uměním hlouběji, ať to bylo judo, karate, taekwondo... atd., tak se jistě setkal i s filozofií (duchovní stránkou) příslušného umění. (Umění! a nikoli bojový sport, který je jen fyzickou částí).
Dokonce i věda a „západní“ medicína vzali na vědomí, že fyzično a psychično jsou nerozlučně svázány. A když to funguje tak, že psychika ovlivňuje tělo, tak že je to i naopak, že tělesnem můžeme pracovat i na duševnu. Sama ses o tom přesvědčila, když jsi začala cvičit

Hmm, s tím fórem, to není špatný nápad. To by ale musela zařídit některá z vás, protože bych momentálně byla schopná se tam tak nanejvýš přihlásit. S pobytem na fórech nemám velké zkušenosti, natož s jejich zakládáním. I když jsem schopná se ještě ledasčemu přiučit, znepokojeně čekám, kdy vyrobím nějaký trapas, ve stylu „rozešlete všem“ .
Mě by třeba zajímala spousta věcí, třeba, jak jste rozdýchaly první menstruaci (když by se přidali kluci, tak jejich první fyzické projevy puberty), a taky, jak to máte s oblíkáním? (já třeba na sobě dlouho nesnesu většinu umělých tkanin, v mém mládí – době krimplenu a silonu – hrůza!. Dnes jsou ty uměliny naštěstí o něčem trochu jiném, ale taky si v nich nelibuju, a vlna na holou kůži – ani náhodou! Možná se to tu někde už řešilo (prosím nasměrovat), protože jsem na to ještě nenarazila (akorát jsem někde narazila na přetřásání gynekologie – taky moje noční můra).
Když shrnu dosavadní přínos mého výskytu zde, asi začínám vidět svoje zásadní problémy. Což jsou, uzavírání se do sebe, tedy psychická izolace od okolí, nechuť ke sdílení a zároveň špatné přijímání tělesnosti (ale naštěstí nestačilo přerůst v odmítání). Možná je tam těch věcí víc, ale tyto jsou identifikovatelné. A dostala jsem vážné podezření, že spousta popsaných obtíží, které by mohly být přičteny na vrub asexualitě, má původ v nich. Tady bych si dovolila poděkovat všem, kteří vedli diskusi nad úvodním příspěvkem AlineDaryen, protože se s tím příspěvkem hodně ztotožňuju (je to vlastně i o mně) a jejich hledání definice asexuality mi uvedlo ledacos do souvislostí. A také to, že je mi jedno, jestli si budu říkat sexuál nebo asexuál, hlavně že s tím, čím jsem, můžu žít a že jsou lidi, co jsou na tom stejně a nebo dokonce hůř (tuším, že AlineDaryen to taky tak nějak shrnula a já se pod to s klidem podepíšu).