18. 09. 2011, 23:17:41
pro Arthur: No jo, drze okukovat, to by mi šlo 
...a asi by mě nemělo překvapit, že též sdílím názor na neexistenci náhod...
pro ChildFreeMan: Tak to mám se spřízněnými dušemi trochu jinak, některé jsou jaksi víc spřízněnější.
Ale určitě mám ráda lidi se smyslem pro humor.
pro AlineDaryen: Díky za přivítání. Tvoje úvodní povídání mě hodně zaujalo a myslím, že jsi v něm velmi zdařile popsala, spoustu pocitů i okolností, pod které bych se mohla podepsat i já. Stejně jako pod to, že kombinace šedá-růžová je nadčasová - ona šedá je báječná doplňková barva k jakékoli.
Vás ta šedá barva nějak zaujala, přátelé, jj - šedá myška, tak já se trochu vybarvím 
Nuže, jsou oblasti, kde jsem stydlivá i já, teda ten introvert... Ale mám neodbytný pocit, že kromě příběhu (možná na něj časem dojde, až se dostatečně osmělím, protože když mě to popadne, užvaněná, to já jsem, jak uvidíte dále), dlužím alespoň pár informací o sobě: Jsem už trochu staršího data vydání, než většina diskutujících, (ale co to dnes je 42 let?), a protože informovanost v mé mladosti byla v řadě oblastí mizerná, dost dlouho jsem se (naivně a marně) snažila zařadit do „správných“ škatulek. Tlak okolí byl mnohem větší, než dnes (nebo ho už tolik neprožívám?).
Mám pocit, že jsem zdařilá slátanina všeho možného: myšlením napůl kluk, něco mezi technikem, přírodovědcem a filozofem, chováním napůl kluk, tělesně holka, i vzhledově spíš holka (ačkoli na image jsem zapracovala, aby mě neotravovali testosteronem napumpovaní samečci ), emočně holka (líbí se mi kluci), mám sklony k feminismu (ať si je každý v té roli, co mu vyhovuje, jen ať to nenutí ostatním), sexuálně asi nejblíž k asexualitě nebo hyposexualitě (ať si ostatní dělají, co chtějí, ale mě do toho netahají), sexuální pud je v mém případě hodně oslabený, stejně tak mateřský (ne, že bych neměla ráda děti, ale po vlastních dětech jsem netoužila natolik, abych podstoupila asistovanou reprodukci ), prostě divná po nejrůznějších stránkách. Do toho všeho samotářská zádumčivá povaha, což mi pravděpodobně pomohlo vyrovnávat se s „nestandartním nastavením“ po většinu času bez odborné pomoci zvenčí, tedy pokud nepočítám kvanta psychologické i duchovní literatury (no, nebyly to jen nejkvalitnější tituly ) a absolvování různých seminářů, které by se daly shrnout pod pojem „osobnostní růst“. Vlastně, když už jsem vyšla napůl cesty, začali se mi v životě objevovat lidi (ale někteří víme, že náhody neexistují ), od kterých jsem se mohla a chtěla učit. Hodně mě ovlivnili, sice až v posledních letech, i moji trenéři (přiznávám, že cvičitel jógy je povoláním psycholog, ale „rostu“ jen na cvičení ), spoluhráči a spolucvičenci. Sporty a vůbec činnosti provozované pro zábavu, a nesledující jiné postranní úmysly ( např. hubnutí, upoutání pozornosti... dosaďte si tam co uznáte za vhodné) , jsou dle mého názoru, skvělý balzám na duši.
Moje zkušenost: Čím divnější sport nebo činnost jsem volila, tím na divnější lidi jsem narazila, a kolikrát jsem se ocitla „mezi svými“, co byli zas divní nějakým jiným způsobem. Vypadá to, že jsem volila správné činnosti a lidi kolem nich, protože mi pomáhají s pootevíráním se okolí, s překonáním dotekové bariéry vůči cizím lidem (vadí mi, když se mě dotýkají „neplánovaně“ druzí, já s jejich „osaháváním“ naštěstí problém nemám), s vyrovnáním se, že mi někdo leze do osobního prostoru, který je zřejmě rozsáhlejší, než u jiných... Za úplně nejlepší nápad považuju tai-chi, jo, jsem lapená! Postupně se mi přelévá do „civilního“ života i filozofie s ním spojená. Jsem sice o něco divnější, ale spokojenější
Moje další zkušenost: Když se mi podaří otevřít vůči okolí (v mnou akceptovatelných mezích), často kolem nalézám lidi, se kterými můžu být sama sebou, aniž se navzájem omezujeme... Pravda případný vztah s mužem se zasekává na mojí snížené sexualitě (zatím - možná najdu jehlu v kupce sena ), a mám vážné podezření, že v tom hraje roli to, že velice snadno zalézám zpět "do ulity" (jo, zvyk je železná košile 
). Tak mě napadá, že stále bojuju s nechutí sdílet svoje nejvnitřnější myšlenky (tak jak můžu s někým sdílet moje tělo?) – teda klobouk dolů před Pechvogel, šel mi dnes v otevírání nitra příkladem, ten můj slovní průjem je tak trochu i reakcí na téma Polepšený asexuál..
Nejsem si jistá, jestli problémy s doteky a osobním prostorem jsou důsledek nebo spolu-původcem mého vztahového nastavení. Domnívám se, že spíš to druhé, protože si vybavuju, že už jako dítě jsem nesnášela objímání četných tetiček (a tam evidentně o sex nešlo).
Mám lepší a horší dny, jako všichni, a opakovaně narážím na nepochopení i zraňující reakce. Když mě zasáhnou v nějaké větší nepohodě, je moc fajn přijít se někam doladit, dát dohromady (na místě, kde nám někdo bude rozumět, pofouká bolísky - „domů“ by mohlo být i tady mezi vámi ). A naopak, když je hej, tak to sdělit těm ostatním, mě se něco podařilo, tak proč by se to nemohlo zadařit i tobě? Kdo máte nějaké zážitky z meditace nebo se souzněním s výrazně duchovní osobou, snad aspoň tušíte, co chci říct... pro ostatní: je to, jako když jde někdo před vámi, a prošlapává cestu ve sněhu, dalším se jde líp a vědí, kudy je to schůdné... (Hrozně špatně se to popisuje i ústně, natož bez zpětné vazby... omlouvám, se jestli někoho matu)
Třeba někdo v tom mém "literárním díle" najde inspirací ... taky pořád koukám, jak a co dělají jiní, jestli by se mi něco z toho mohlo hodit. Teď si momentálně řeším otázku, jestli je snížená sexualita dar (jinakost mě donutila a nutí na sobě pracovat intenzivněji) nebo prokletí (však víme, že vyčnívat dokáže jen velmi silná osobnost)... a kterou cestou teda jít dál...
Děkuji za trpělivost
Přísahám, že jsem to po sobě četla (hmm, je to dlouhé) a chyby, co tam najdete, nebyly schválně
...a asi by mě nemělo překvapit, že též sdílím názor na neexistenci náhod... pro ChildFreeMan: Tak to mám se spřízněnými dušemi trochu jinak, některé jsou jaksi víc spřízněnější.
Ale určitě mám ráda lidi se smyslem pro humor.pro AlineDaryen: Díky za přivítání. Tvoje úvodní povídání mě hodně zaujalo a myslím, že jsi v něm velmi zdařile popsala, spoustu pocitů i okolností, pod které bych se mohla podepsat i já. Stejně jako pod to, že kombinace šedá-růžová je nadčasová - ona šedá je báječná doplňková barva k jakékoli
. Vás ta šedá barva nějak zaujala, přátelé, jj - šedá myška
, tak já se trochu vybarvím Nuže, jsou oblasti, kde jsem stydlivá i já, teda ten introvert... Ale mám neodbytný pocit, že kromě příběhu (možná na něj časem dojde, až se dostatečně osmělím, protože když mě to popadne, užvaněná, to já jsem, jak uvidíte dále), dlužím alespoň pár informací o sobě: Jsem už trochu staršího data vydání, než většina diskutujících, (ale co to dnes je 42 let?), a protože informovanost v mé mladosti byla v řadě oblastí mizerná, dost dlouho jsem se (naivně a marně) snažila zařadit do „správných“ škatulek. Tlak okolí byl mnohem větší, než dnes (nebo ho už tolik neprožívám?).
Mám pocit, že jsem zdařilá slátanina všeho možného: myšlením napůl kluk, něco mezi technikem, přírodovědcem a filozofem, chováním napůl kluk, tělesně holka, i vzhledově spíš holka (ačkoli na image jsem zapracovala, aby mě neotravovali testosteronem napumpovaní samečci
), emočně holka (líbí se mi kluci), mám sklony k feminismu (ať si je každý v té roli, co mu vyhovuje, jen ať to nenutí ostatním), sexuálně asi nejblíž k asexualitě nebo hyposexualitě (ať si ostatní dělají, co chtějí, ale mě do toho netahají), sexuální pud je v mém případě hodně oslabený, stejně tak mateřský (ne, že bych neměla ráda děti, ale po vlastních dětech jsem netoužila natolik, abych podstoupila asistovanou reprodukci ), prostě divná po nejrůznějších stránkách. Do toho všeho samotářská zádumčivá povaha, což mi pravděpodobně pomohlo vyrovnávat se s „nestandartním nastavením“ po většinu času bez odborné pomoci zvenčí, tedy pokud nepočítám kvanta psychologické i duchovní literatury (no, nebyly to jen nejkvalitnější tituly ) a absolvování různých seminářů, které by se daly shrnout pod pojem „osobnostní růst“. Vlastně, když už jsem vyšla napůl cesty, začali se mi v životě objevovat lidi (ale někteří víme, že náhody neexistují ), od kterých jsem se mohla a chtěla učit. Hodně mě ovlivnili, sice až v posledních letech, i moji trenéři (přiznávám, že cvičitel jógy je povoláním psycholog, ale „rostu“ jen na cvičení ), spoluhráči a spolucvičenci. Sporty a vůbec činnosti provozované pro zábavu, a nesledující jiné postranní úmysly ( např. hubnutí, upoutání pozornosti... dosaďte si tam co uznáte za vhodné) , jsou dle mého názoru, skvělý balzám na duši. Moje zkušenost: Čím divnější sport nebo činnost jsem volila, tím na divnější lidi jsem narazila, a kolikrát jsem se ocitla „mezi svými“, co byli zas divní nějakým jiným způsobem. Vypadá to, že jsem volila správné činnosti a lidi kolem nich, protože mi pomáhají s pootevíráním se okolí, s překonáním dotekové bariéry vůči cizím lidem (vadí mi, když se mě dotýkají „neplánovaně“ druzí, já s jejich „osaháváním“ naštěstí problém nemám), s vyrovnáním se, že mi někdo leze do osobního prostoru, který je zřejmě rozsáhlejší, než u jiných... Za úplně nejlepší nápad považuju tai-chi
, jo, jsem lapená! Postupně se mi přelévá do „civilního“ života i filozofie s ním spojená. Jsem sice o něco divnější, ale spokojenější Moje další zkušenost: Když se mi podaří otevřít vůči okolí (v mnou akceptovatelných mezích), často kolem nalézám lidi, se kterými můžu být sama sebou, aniž se navzájem omezujeme... Pravda případný vztah s mužem se zasekává na mojí snížené sexualitě (zatím - možná najdu jehlu v kupce sena
), a mám vážné podezření, že v tom hraje roli to, že velice snadno zalézám zpět "do ulity" (jo, zvyk je železná košile ). Tak mě napadá, že stále bojuju s nechutí sdílet svoje nejvnitřnější myšlenky (tak jak můžu s někým sdílet moje tělo?) – teda klobouk dolů před Pechvogel, šel mi dnes v otevírání nitra příkladem, ten můj slovní průjem je tak trochu i reakcí na téma Polepšený asexuál..Nejsem si jistá, jestli problémy s doteky a osobním prostorem jsou důsledek nebo spolu-původcem mého vztahového nastavení. Domnívám se, že spíš to druhé, protože si vybavuju, že už jako dítě jsem nesnášela objímání četných tetiček (a tam evidentně o sex nešlo).
Mám lepší a horší dny, jako všichni, a opakovaně narážím na nepochopení i zraňující reakce. Když mě zasáhnou v nějaké větší nepohodě, je moc fajn přijít se někam doladit, dát dohromady (na místě, kde nám někdo bude rozumět, pofouká bolísky - „domů“ by mohlo být i tady mezi vámi
). A naopak, když je hej, tak to sdělit těm ostatním, mě se něco podařilo, tak proč by se to nemohlo zadařit i tobě? Kdo máte nějaké zážitky z meditace nebo se souzněním s výrazně duchovní osobou, snad aspoň tušíte, co chci říct... pro ostatní: je to, jako když jde někdo před vámi, a prošlapává cestu ve sněhu, dalším se jde líp a vědí, kudy je to schůdné... (Hrozně špatně se to popisuje i ústně, natož bez zpětné vazby... omlouvám, se jestli někoho matu)Třeba někdo v tom mém "literárním díle" najde inspirací ... taky pořád koukám, jak a co dělají jiní, jestli by se mi něco z toho mohlo hodit. Teď si momentálně řeším otázku, jestli je snížená sexualita dar (jinakost mě donutila a nutí na sobě pracovat intenzivněji) nebo prokletí (však víme, že vyčnívat dokáže jen velmi silná osobnost)... a kterou cestou teda jít dál...
Děkuji za trpělivost
Přísahám, že jsem to po sobě četla (hmm, je to dlouhé) a chyby, co tam najdete, nebyly schválně