Ťuk Ťuk, mohu vstoupit?

[Art-diskusni-forum-hur]

...myslela jsem, že o tom pokecám s více lidmi, ale to moje psaní a otevření se asi není nic extra, takže - jak je i vidět, ohlasů je minimum.

Ahoj, zdravím tě. Já za tvoje slova děkuji. Zatímco jsi asi čekala, že se zapojí víc lidí, já jsem na druhé straně ani nečekal, že se zde někdo s takto otevřeným postojem vůbec kdy objeví a vyjádří, natož aby tu byla následkem toho plodná diskuse. Tvůj "problém", o kterém píšeš, je nezastřený, tak snad jedna z mála příležitostí, jak smysluplně komunikovat... Ale abych nekřivdil, někdy se tu přece jen dá něco dobrého počíst.

Jeden básník kdysi řekl, že muž, který jednou zradil jednu ženu, zradil provždy všechny ženy. Ačkolik tvůj věk nepovažuju (oproti vnucenému společenskému ageismu a jeho bontonu) za vysoký, chraň pán Bůh, možnost najít partnera, třeba i po třicítce, natož staršího (kdy se povětšinou jedná již o výplodky několika vztahů a podvodů), se jeví ze zásady jako předem jasná nemožnost, nebo jako vyhlížející či dokonce existujicí zrada. Ono je to tak i u dvacítek, jen si to dosud prodělává tu svoji kultivaci! Člověk má z počátku větší potřebu klamat sebe samého. Tím to však všechno samozřejmě nechci postavit do roviny zbytečnosti, tedy paušalizovat a bagatelizovat. Mužů, kteří ovšem nezradili ženu, je jak šafránu, stejně jako žen, které nejsou marnivé a dokáží směnit dar v lásku. Jak jsi trefně napsala, "otrkaným" chlapům je jedno, jestli jim to jde, nebo ne, už ze zásady prostě berou ženu jako doplněk k ložnímu prádlu a snaží se konat vše, co je proto potřebné.

Pamatuji si, že jsem byl jednou v patologickým muzeu, a když jsem tam viděl ty pindíky, tkáně, napadlo mne přesně to samé, jak píšeš: A kolem toho se točí celý svět? Na druhé straně nejsem odpůrcem sexu, intimity, jen je potřeba najít tu správnou "kooperaci", aby to nebyl ten sex pro sex. V tomto se mi líbí pojetí sexuality východu (tantry). Ono jsou to zatím vše pouhá slova, protože láska se zkouší, podle mýho, vcelku žhavými uhlíky, ale vše to se dá přijmout, když se dokáže člověk na člověka připojit jako lidská bytost, když rozumí, cítí a ví, co je pro toho druhého dobré. Vyžaduje to bezelstnost a ta je asi kamenem úrazu mnohých lidí. Jenže bohužel, odsud se staví život nebo paskvil života. Ano, žijeme v neskutečné citové vyprahlosti. Jak je napsáno: Největším lidským zoufalstvím se stal pocit, že zoufalí ani nejsme.

Já si myslím, že jsi heterosexuální s dávkou asexuálního sebeuvědomění. Sexualita, myslím, (kromě zvířat) se primárně nevyznačuje tím, kdo na koho skáče. Jestliže ano, jakože jsou lidé, kteří jsou o tom bytostně a "vědecky" přesvědčeni, pak by musel být každý rozumný člověk čistým asexuálem, což se nijak neshoduje s jeho podstatou. Je asi jen jedna věc, jak si odpovědět na tuto otázku: jsem pouhým zvířetem, abych skákal a ukájel jen sebe sama, nebo jsem rozumná bytost, která ctí sebe i druhé? Při první odpovědi máme sice tzv. heterosexuální orientaci, ale jsme pouze těmi zvířátky. Při druhé odpovědi jsme heterosexuály, jejichž jádro je zdravé, asexuální! Má celá úvaha se nese v tom duchu, že základem heterosexuality musí být asexuální sebeuvědomění! takže nikoli dvě kategorie, ale jedna, která vychází z té druhé...

Proto mě vcelku "děsí", jak lidé v oblasti sexuality tápají buď v razantním popření nebo razantním přijímání. přitom jsou to dvě strany téže mince... a téhož problému. Myslím, že sexualita, je-li spojena s bezelstností a empatií, je projevem lásky (může mnohé prohloubit), nejedná se jen o chtíč nebo fyzično, ale dá se překročit do vyšších sfér našeho vědomí. Jenže o tom se dá hezky i prázdně mluvit, jako když se popisuje španělská vesnice.

Nuže, je to hodně i na matkách, vychovávat lepší muže!

Už končím, nemám moc ve zvyku tu psát dlouze, nějak jsem se dnes neohlídal...