31. 07. 2011, 09:02:10
(31. 07. 2011, 07:57:21)dadka Napsal(a): Jinak psychicky jsem na tom již lépe, ale problémy s jídlem byly, když tělo začíná přitahovat druhé pohlaví a jeden na to vlastně není psychicky připravený, je to jako by tělo nekorespondovalo s duší, vevnitř je vlastně něco ,,dětinského", dětského a navenek fyzického, dospělého, říkající - jsem připravená..., občas, tedy často prý vysílám ,,lákací" signály, ale ono je pro chlapy snad lákací skoro všechno
Těch 40 kilo jsem měla ve 20 letech, takže jasné, že jsem se potácela v anorexii, ona ta potvora sice už nevyhrává, ale přesto v té hlavě stále sedí.
Jeden se musí hlavně srovnat sám se sebou...
To je neuvěřitelné. Myslela jsem, že tohle rozštěpení osobnosti na malou holku vevnitř a dospělou ženu navenek je čistě moje specialita, a ty popisuješ úplně totéž! Mimochodem, když jsem šla na tu terapii ohledně sociální fobie, vážila jsem 45 kilo a šlo to jasně dolů. Dneska jsem na zdravějších 48, ale líbilo by se mi být vychrtlejší...
S přirozenými lákacími signály asi nikdo nic nenadělá, ale aspoň vědomě potlačuju všechno, co by mohlo přitahovat nežádoucí pozornost. Nenosím podpatky ani pushupky, v létě se oblékám hodně klukovsky a neukazuju nohy, často nosím pubertální kombinaci černé, šedé a růžové ve stylu emo, což se dospělým mužům obvykle nelíbí. Taky ráda chodím do města se svojí sexy blond kámoškou, protože všichni koukají po ní
Opravdu by mě zajímalo, jestli se tady najdou další s náběhy na nějaké typy dysmorfofobie!