30. 07. 2011, 17:55:22
(30. 07. 2011, 11:18:31)longstocking Napsal(a): Hezká a oblíbená holka a nemá zájem o sex, jo? Buď kecá nebo je úplně praštěná.
Vítej mezi úplně praštěnými!
Musím přiznat, že tyhle poruchy příjmu potravy jsem si musela vygooglovat, a hned jsem zase užasla, do jakých děsivých pastí nás dnešní posedlost životním stylem chytá. Ale z vlastní zkušenosti bych ti navrhovala zamyslet se nad tím, jestli nejsou příčina a důsledek tvých problémů opačné – jestli z asexuality, se kterou si přirozeně nevíš rady, nevznikly ty stravovací problémy. Já například přišla na terapii s tím, že mám sociální fobii a agorafobii, dělalo mi problémy koupit si lístek do kina nebo zajít do banky, neuměla jsem komunikovat s lidmi. Hned při prvním sezení se ze mě ale začaly řinout úplně jiné věci: že se ve mně perou ta věčně čtrnáctiletá nedotčená panna a sedmadvacetiletá žena, která by měla toužit po partnerství, ale nemůže se k tomu přinutit a zklamává tím všechny kolem sebe, hlavně rodiče. Když jsem po čase přijala asexualitu jako fakt a jako svoji pravou identitu, většina těch sociofobních projevů ustoupila.
Taky ale pořád bojuju s okamžiky, kdy bych svoje tělo nejradši vrátila do té asexuální předpubertální podoby. Občas jsem fantazírovala o tom, že si nechám amputovat prsa (pro jiné ženy noční můra) nebo že zas budu vážit 40 kilo a zmizí mi "ženské" boky. Jsou to jen extrémní únikové fantazie, ale samozřejmě velice výmluvné. Naštěstí jsem od přírody štíhlá a chlapecká, kdybych měla velká prsa a boky, asi bych to psychicky nesla těžce.
A na homosexuály jsem přímo radar. Když mě muž políbí na tvář a já neztuhnu jako solný sloup, je skoro jisté, že je gay.
Takže rozhodně nejsi sama a věř mi, nároky rodičů nebo okolí jsou nepříjemná věc, ale když se smíříš sama se sebou, najednou ti nebudou připadat zdaleka tak důležité jako tvoje vlastní právo na štěstí! Pokud si jednou budeš přiměřeně jistá, že o sex nestojíš, klidně to říkej a vyžaduj od lidí, ať to uznají. Možná je nepřesvědčíš, ale aspoň k tomu řekneš svoje...