25. 07. 2011, 19:51:10
Ahoj všem, nejsem už žádná mladice, blíží se mi Kristovy roky, a přesto jsem, tedy nejsem sexem ,,poznamenaná". Nechybí mi, vzruší mě tak maximálně tabulka oříškové čokoláda
Normálně nevnímám tento stav jako divný, víceméně mi vyhovuje, jen mě tíží s tím spojená samota, najít někoho podobného je velmi těžké, ale co vám mám povídat, to jistě víte..., spíš okolí mi dává najevo, že něco není v pořádku. Někdo mě má za lesbu, když nemám chlapa, tak co jiného můžu být, nebo jsem prostě divná a měla bych se léčit. Dost nepříjemné jsou návštěvy gynekologa, tam si opravdu připadám ,,nenormální". Občas si říkám, že vstoupit do nějakého kláštera, nikdo by se nedivil, že s nikým nejsem, a bylo by to tak snazší, bez neustálého vysvětlování, vyhýbavých odpovědí, ale nejsem věřící... Mám ráda blízkost, obejmutí, ale toho se nedostává..., protože se pak většinou čeká, že vztah bude pokračovat dál a přehoupne se k tělesnosti, jenže to spíš dám přednost samotě, než přemáhání se... a dělat něco pro někoho, kvůli někomu, nejspíš jsem sobec, nebo vždy málo zamilovaná, ale představa, že by to nebylo jednorázové, to by se snad ještě nějak vydrželo, nenenene... Takže to jsem já, ač mi tenhle můj ,,rys" připadá jako nejmenší problém, resp. žádný, který mám, ostatním připadá jako megaproblém
Jsem ráda, že existuje ,,místo", kde jeden může najít pochopení a otevřeně říct, jak to má...
Normálně nevnímám tento stav jako divný, víceméně mi vyhovuje, jen mě tíží s tím spojená samota, najít někoho podobného je velmi těžké, ale co vám mám povídat, to jistě víte..., spíš okolí mi dává najevo, že něco není v pořádku. Někdo mě má za lesbu, když nemám chlapa, tak co jiného můžu být, nebo jsem prostě divná a měla bych se léčit. Dost nepříjemné jsou návštěvy gynekologa, tam si opravdu připadám ,,nenormální". Občas si říkám, že vstoupit do nějakého kláštera, nikdo by se nedivil, že s nikým nejsem, a bylo by to tak snazší, bez neustálého vysvětlování, vyhýbavých odpovědí, ale nejsem věřící... Mám ráda blízkost, obejmutí, ale toho se nedostává..., protože se pak většinou čeká, že vztah bude pokračovat dál a přehoupne se k tělesnosti, jenže to spíš dám přednost samotě, než přemáhání se... a dělat něco pro někoho, kvůli někomu, nejspíš jsem sobec, nebo vždy málo zamilovaná, ale představa, že by to nebylo jednorázové, to by se snad ještě nějak vydrželo, nenenene... Takže to jsem já, ač mi tenhle můj ,,rys" připadá jako nejmenší problém, resp. žádný, který mám, ostatním připadá jako megaproblémJsem ráda, že existuje ,,místo", kde jeden může najít pochopení a otevřeně říct, jak to má...