co si myslite o tomto?

[Ne-diskusni-forum-la]

Že nemám sex, mi určitě nevadí, ale že jsem single, to mi vadí určitě. A teď se v tom někdo vyznej.

Viděla bych to tak, že podstatný počet z nás má tu sexualitu v klasickém slova smyslu z nějakého důvodu transformovanou nebo převedenou na emoční a citovou oblast. Stále více docházím k přesvědčení, že jde pouze o odlišnou formou vyjádřenou sexualitu a 100 % " asexualita " bude opravdovou vzácností. O to intenzivnější ( díky dynamizujícím procesům ) jsou u nás potom projevy právě v této oblasti oproti klasicky sexuální většině, kteří to mají asi více vyvážené, a nebo zcela naopak se nacházejí na protipólné straně spektra, kdy v podstatě ztotožňují lásku se sexem. A domnívám se, že to bude v současné době většina. Něco jako novodobý hedonismus. Tak něco málo pro informaci k tomu hedonismu, abychom třeba zjistili, proč vlastně jeho ústřední myšlenku svým jednáním popíráme.

Hédonismem se označoval jeden z etický principů ve starém Řecku (kyrénská škola aj.), Aristipos z Kyrény kázal, že jediným smyslem slast (hédoné) je považována za nejvyšší dobro a kritérium jednání. Snaží se redukovat mnohotvárnost a vrstevnatost etických požadavků na úsilí o požitek. Smyslem života je tedy naplnění lidských potřeb a zájmů (dobré jídlo, nejlepší šaty, tělesné požitky), a já bych dodala materialismus dneška jako vyšitý. Úsilí směřuje k maximálnímu množství prožitků této libosti, život je nejčastěji zaměřen na úsilí dosažení co největšího majetku, jenž je předpokladem dosažení těchto hodnot. Zde uvedené hodnoty mají svou nezpochybnitelnou cenu (bez peněz se nikdo neobejde, nikdo nechce spát pod mostem a bát se, zda nebude mít zítra hlad), ale problémem se stává člověk, jenž tyto věci chápe jako životní hodnoty jediné, nebo hlavní. Takovýto člověk rezignuje na své lidství a prožívá život na úrovni animality. (J.St. Mill - " Je lepší být neuspokojeným člověkem, než uspokojeným prasetem")
Přírodní (přímý) hédonismus vidí bezprostřední cíl svého snažení dosažení slasti- jedná se podobně jako u zvířat o kalkul libosti a nelibosti. Takto chápané štěstí prostřednictvím opakovaného úsilí o dosažení slasti je však vždy krátkodobé, po odeznění slasti nastává pocit prázdnoty.
Zprostředkovaný hédonismus používá zprostředkované dlouhodobé perspektivy života. Cílem sice zůstávají stejné hodnoty, je motivován stejnou filozofií, avšak respektuje, že k dosažení těchto cílů je nutno vzdát se bezprostředního uspokojování teď a tady a je nutno přijmout určité nelibosti. (Abych mohl být jednou bohatým člověkem a mohl si dopřávat, musím podstoupit dočasně i nelibosti - útrapy studia, za účelem získání diplomu umožňujícímu potom lehčí přístup k většímu množství peněz.)

Paradox hédonismu spočívá v tom, že lidé usilující o dosažení štěstí o dosažení slasti se s ním často minou, zatímco jiní ho nalézají, a to jakoby vedlejší produkt při činnosti zaměřené zcela jinam. Svého štěstí totiž nedosáhneme tím, že svůj zrak budeme upínat na štěstí, ale štěstí spíš funguje jako vnitřní odměna za vydařenou smysluplnou činnost v zájmu vyšších hodnot, než je naše vlastní štěstí.
Viktor E. Frankl : „Kdo povyšuje slast na princip, kdo ji činí předmětem svého přepjatého záměru, ten ji nenechává být tím, čím má zůstat – výsledkem, účinkem. Toto převrácení slasti jako efektu ve slast jako objekt úsilí vede k převrácení samotného principu slasti- princip slasti se jeví jako bezvýchodný a ztroskotává sám v sobě. Čím více tedy jde člověku o slast, tím více je nucen úsilí o její dosažení stupňovat a tím více mu slast uniká.“