14. 07. 2011, 12:08:39
(13. 07. 2011, 18:07:11)Marek Parek Napsal(a): Mě se hnusí, psát něco o sobě dokonce i sem. Nejste ani táta, ani máma, a i kdybych to vykládal jim, tak to stejně nevezmou. Chtěl bych prostě vědět, že existuju. Někam prostě vejít a vědět, že jsem a nemusím si na něco hrát, nemusím o to vyvíjet snahu. Od té doby, co si uvědomuju sám sebe vím, že nejsem schopen napojit se na něčí přirozenou citovost, popř. ji dokonce podpořit! Nikdy jsem neměl přátele. Děsně tím trpím (nebo netrpím??) a stále jím (přítelem) chci být. Už cca 30 let.
Jsem asexuál?
S někým takový - úplně bez citů - jsem se dosud nesetkala. Myslím, že by to ve Vás mohlo zlomit setkání s nějakou osobou, která by Vás plně přijala bez ohledu na Vaše zvláštnosti, měla by Vás ráda bez výhrad, to by ve Vás mohlo zlomit blok, který se domnívám, že máte.
Ono je totiž hodně těžké být přítelem člověka, který je bez-citný.
Možná by Vám i pomohlo, kdybyste se snažil v sobě ty city pěstovat, třeba nejprve ke květině, ke zvířeti, rozvíjet je pomocí umění - nejlépe arteterapií.
Nebo pak varianta číslo dvě - najít si přítele podobně zaměřeného - analytika-myslitele, nějakého přírodovědce třeba.
Nic jiného poradit asi nedokážu.