Sexuální anorexie

[Ne-diskusni-forum-la]

V minulých životech jsme byli asi tím, co v sobě neseme i dnes, takže si svůj život můžeme jednoduše vyvodit (forma je podružná). To je teda moje vlastní definice!

Tak tato myšlenka je naprosto geniální, já k této problematice přistupuji také tak. Že vlastně člověk se ani nemusí podrobovat pracnému zkoumání v této oblasti, aby zjistil, že skutečně nejspíše nebyl tou vysněnou Kleopatrou, podívejme se na sebe, jaké máme v životě sklony, vlohy atd., k čemu směřujeme a odraz minulosti je nasnadě...vlastně se dá říci, že přítomnost je pouhou prodlouženou rukou minulosti.... Na druhé straně ale nelze zcela zatratit využití takového zkoumání za účely terapeutickými, třeba tam, kde jsou traumata příliš hluboká, zasunutá v nevědomí a nedaří se je odstranit běžnými terapeutickými prostředky..., tam by mohla hluboká hypnóza připadat i v úvahu a není vyloučeno, že příčiny by se ukázaly i v hluboké minulosti klienta....akorát nevím, že by tuto techniku hypnózy dnes někdo "uměl", když pominu šarlatány, kteří umí akorát tak zacvičit s lidskou psychikou, takže určitě na tohle pozor....

Ke karmě ještě toto: ono je to dvojsečné. Vlastně když se člověku nedaří, lze říci, že si za to může sám, protože si to v minulosti pohnojil. Ale to spojení tam není vlastně téměř žádné - už proto, že si to člověk nepamatuje, nemůže se cítit odpovědný za činy svého já v minulém těle.
Křesťanský postoj milosrdenství a soucitu mi připadá mnohem konstruktivnější.

S tímto se dá vcelku souhlasit, akorát jde zde o to, jak vlastně vnímáme ono "já". Pokud jej vnímáme víceméně povrchově v kontextu tohoto jediného života, osobnosti, kterou právě jsme, pak tam skutečně mnoho návaznosti není...ale pokud jej pojímáme v rovině hlubší, spíše jako onen prazáklad, naši původní prapodstatu nebo hybatele na kterém posléze vyrůstají ty jednotlivé životní projevy..., pak tam jisté vědomí současné spoluzodpovědnosti a souvstažnosti na vše býti musí....myslím, že když si tuto skutečnost člověk uvědomí, pak také vše, co mu v životě přichází, přijímá také pokorněji, nikoliv ovšem s rezignací, to by zase byl fatalismus a ten také zde není rozhodně na místě! Mnoho věcí, ne-li většinu, člověk ovlivnit v životě svým úsilím může....Jinak si ale myslím, že normální člověk, vidí-li někoho trpět, určitě si neřekne, můžeš si za to sám, je to tvoje karma...., ale s tím trpícím soucítí, snaží se mu pomoci, případně, může-li, takže ten křesťanský koncept pomoci, milosrdenství, soucitu je určitě správný, akorát asi postrádá ten celkový kontext v pochopení....
Přece, kdyby bylo správné to absolutně striktní oddělování, "já nyní zde a tam", tak proč by pak působila karma....? To jen reakce na Tebe, mušelíno, jak píšeš, že člověk nemůže cítit zodpovědnost za to, co tropil ve svých minulých životech.....

Já osobně si i v případě té asexuality myslím, že zde musí být nějaký vývoj, že ten náš současný stav není "sám o sobě a pro sebe", ale je to určitý důsledek. Neřeším raději, zda v té pozitivní či negativní rovině, vlastně to může být obojí. Ale podle mého neznamená, že, nevejde-li se člověk do nějakého "vzorce", společenského, hned musí být "deviant", i když se to z povrchového hlediska tak možná jeví, možná se ale stalo jen to, že ten člověk prostě jen tak trochu neladí s celkovým kontextem té doby....