Sexuální anorexie

[Ne-diskusni-forum-la]

Mne na těchto a podobných článcích vždycky zaujme, jak, nefunguje-li něco ve vztahu, vždy se dostává na paškál sex, sexualita. Jako by to bylo jediné, co v partnerském vztahu existuje, pomalu "božstvo" dneška, právě takový pocit z toho mám...a když se tohle božstvo rozsype, z nějakého důvodu, hned se hledají urychleně cesty, jak jej slepit, protože se tu zjevně utvořila představa, pomalu dogma, že pokud dva lidé spolu soužijí, musí soužít....tak hlavně skrze uspokojování svých sexuálních potřeb. Vše ostatní (duševno, společné zájmy....) je považováno za vedlejší až zanedbatelné....takové uvažování mne osobně tedy přijde téměř jako nemoc, nemoc naší moderní doby.

Stejně ovšem, jako kdyby někdo dal na piedestal pouze duchovno a fyzický projev zcela popřel, to ovšem v dnešní době nehrozí.... to by zase hrozilo, že lidstvo by se přestalo rozmnožovat, čili podle mne, má v tomto být vyváženost, ale tato dnes v těchto záležitostech, mezilidských vztahů, kam patří i sexualita, rozhodně chybí! Je to krásně vidět na článku samém, pojem sexuální anorexie vzniká jako první a až po něm zdaleka pokulhává jako rozšíření pojem intimní anorexie, no sláva, že vůbec vznikl, že jej někdo vzal v potaz, že člověk zase nebyl zcela zredukován jen na sexuální stroj k uspokojení partnera! Že je tady uvažována také složka emoční, prožitková, která přece také spoluvytváří lidskou bytost, není to jen fyzická výkonnost toho kterého jedince.

Mně prostě přijde, že lidstvo si tím svým jednostranným zaměřením směrem k materialismu (teď to nemyslím ve smyslu úzce náboženském), ale všeobecném, jako celkové převažující směřování společnosti, podkopává větev, na které sedí, protože, čím více se protěžuje tento aspekt života oproti aspektu duchovnímu, tím více se rozevírají ony pomyslné nůžky mezi nimi a tím více se prohlubuje nerovnováha, ve které jakožto lidstvo jsme a ta má za následek právě tyto obtíže...čím více se po člověku chce, aby byl v posteli výkonný, tím více má pocit nedostačivosti a neschopnosti a pak přicházejí ty stokrát omílané stavy deprese, temných myšlenek, agrese atd....člověk zkrátka není stroj, i když se mu to společnost často snaží namluvit a bude-li nadále opomíjet svoji prapodstatu, bude se dle mého stále více propadat do bahna, ve kterém už teď do půli kolen je.... s psyché jako složkou, která nás utváří, se totiž počítat musí, čím více se ji budeme snažit popírat, místo abychom se s ní naučili pracovat, tím více nás bude zrazovat, což se pak projeví i v rovině fyzické. Čili, prosté popírání není nikdy cestou! Touto je zvládnutí, nic více a nic méně.

Čili, toliko má úvaha. Teď to vypadá, že tu zase filozofuji, ale ono všechno souvisí se vším. I ta sexualita, asexualita je propojena na vše ostatní, samozřejmě je zde potřeba brát v potaz i tu vrozenou složku jako dědictví předků, onen "sex drive", na to bychom neměli zapomínat, ale to jsem zde již několikrát psala....Asexuálům nebo obecně lidem s nižší potřebou sexu se vyčítá, že za tím vším stojí určitě deprese, špatný vztah k sobě samému, špatné zážitky v dětství, nevyrovnanost....ale nikoho nenapadne, že na to člověk nemusí být ani depresivní asexuál, stačí být jedincem vnímavým...., aby z toho, jak společnost vesměs prezentuje sexualitu, byl zhnusen....protěžování sexu, pornočasopisy na každém rohu, ze kterých na člověka shlíží slečna s úchylně znetvořenou částí těla a to prý je pro muže přitažlivé a sexy!!! a navíc stav, kdy sex je často prezentován jen pro sex, nezávazně, to prý je nejlepší, nač se zatěžovat vztahem atd. No, ani se nedivím, že tu vzrůstá počet lidí, kteří se vřazují raději mezi asexuály, po takovém vymývání mozků! Prozření je nasnadě, ale o tom jsem již psala, přiznat si konečně svůj původ, že jsme samostatné, sebe-vědomé bio-psycho-spirituální bytosti ve své komplexnosti, nejen flákota masa či stroj na výkon, jak se nám mnozí (někteří představitelé vědy např.) snaží namluvit, takové uvažování je totiž ve své podstatě ďábelské, když budu chtít být hodně nesmlouvavá. To i já občas bývám, když je třeba. Čili, snaha po vyváženosti, i v myšlení, to je cesta k obecné nápravě věcí vezdejších, onoho "prozření", nikoliv tak, že něco někdo zakáže, ale že sám člověk bude na základě vlastního poznání změnu chtít..., nikdy jiná nebyla a nebude....a tak to, jak já tomu nyní rozumím, i je.