10. 04. 2011, 18:22:47
Takze diky za privitani a jen bych zareagoval na nekolik prispevku:
Arthur: Ohledne te lasky to opravdu nekdy vypada jako zly zert
a radsi bych do toho nezabihal, protoze jak pises "chápejme ji, jak chceme" tak vetsina debat na toto tema konci u zakladniho nepochopeni pojmu.
S tim expritelem to vidim stejne. Nedavno jsem se o podobne zalezitosti (To ze clovek dela veci sam a po svem) bavil s par kamarady a vetsinou to koncilo u slov jako sobec a egoista ap. Podle me je to blbost. Kazdy clovek ma ruznou miru potreby socialniho kontaktu a nevidel bych v tom problem.
Na druhou stranu jak jsem drive nedokazal pochopit obraceny extrem, totiz ze clovek bud neumi nebo se desi byt sam, tak ted mi to trosku doslo. Vetsinou to vidam u pratel po rozchodu, kteri se potom po hlave a bez rozumu vrhaji do naprosto nesmyslnych vztahu, jen aby nebyli sami. A podobna vec se mi stala po nedavnem rozchodu. Mel jsem takovy divny pocit, ze by veci byly daleko snazsi ve dvou a ze bych si mel okamzite nekoho najit
A to i pres to, ze ten vztah mel hodne minusu. Je zajimave, ze po rozchodu si clovek vybavuje vetsinou jen to dobre a to ostatni tak nejak vyselektuje.
Halbich: To prevychovani me pobavilo. Nerikam, ze se clovek nemuze zmenit ale prevychovat muzes tak mozna psa, urcite ne cloveka s osobnosti a s tou Matkou Terezou sis mozna nasadil vysokou latku
Ale na druhou stranu asi chapu co chces rict tou spolecnou reci. Pokud nekdo napriklad dava prednost rodine a jeho partner naopak kariere, pak to bude jen horko tezko fungovat tak jak ma. Spolecny cil je opravdu dulezity.
S tim heslem "vice ducha mene hmoty" to napsala vyborne Nela. Vidim to tak, ze pokud jednou zijeme v hmotnem svete nema cenu uprednostnovat mysl (jestli to odpovida tve predstave "ducha") nad hmotou nebo naopak. Prikladu obou extremu je kolem nas az neprijemne dost. Rovnovaha je dnes opomijena a pritom mi pripada jako naprosto klicova.
Ovsem jestli to myslis jako boj proti materialismu tak samozrejme ano.
Arthur: Ohledne te lasky to opravdu nekdy vypada jako zly zert
a radsi bych do toho nezabihal, protoze jak pises "chápejme ji, jak chceme" tak vetsina debat na toto tema konci u zakladniho nepochopeni pojmu. S tim expritelem to vidim stejne. Nedavno jsem se o podobne zalezitosti (To ze clovek dela veci sam a po svem) bavil s par kamarady a vetsinou to koncilo u slov jako sobec a egoista ap. Podle me je to blbost. Kazdy clovek ma ruznou miru potreby socialniho kontaktu a nevidel bych v tom problem.
Na druhou stranu jak jsem drive nedokazal pochopit obraceny extrem, totiz ze clovek bud neumi nebo se desi byt sam, tak ted mi to trosku doslo. Vetsinou to vidam u pratel po rozchodu, kteri se potom po hlave a bez rozumu vrhaji do naprosto nesmyslnych vztahu, jen aby nebyli sami. A podobna vec se mi stala po nedavnem rozchodu. Mel jsem takovy divny pocit, ze by veci byly daleko snazsi ve dvou a ze bych si mel okamzite nekoho najit
A to i pres to, ze ten vztah mel hodne minusu. Je zajimave, ze po rozchodu si clovek vybavuje vetsinou jen to dobre a to ostatni tak nejak vyselektuje. Halbich: To prevychovani me pobavilo. Nerikam, ze se clovek nemuze zmenit ale prevychovat muzes tak mozna psa, urcite ne cloveka s osobnosti
a s tou Matkou Terezou sis mozna nasadil vysokou latku Ale na druhou stranu asi chapu co chces rict tou spolecnou reci. Pokud nekdo napriklad dava prednost rodine a jeho partner naopak kariere, pak to bude jen horko tezko fungovat tak jak ma. Spolecny cil je opravdu dulezity.
S tim heslem "vice ducha mene hmoty" to napsala vyborne Nela. Vidim to tak, ze pokud jednou zijeme v hmotnem svete nema cenu uprednostnovat mysl (jestli to odpovida tve predstave "ducha") nad hmotou nebo naopak. Prikladu obou extremu je kolem nas az neprijemne dost. Rovnovaha je dnes opomijena a pritom mi pripada jako naprosto klicova.
Ovsem jestli to myslis jako boj proti materialismu tak samozrejme ano.