08. 04. 2011, 13:27:44
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 08. 04. 2011, 13:49:30 uživatelem Art-diskusni-forum-hur.)
Nelo, ty ses ale rozjela!
Ale dávám ti stoprocentně za pravdu a koukám, kolik společných Halbichových rysů na nás juklo nezávisle na sobě!
Věta: "...nikdy jsem nechtěl ženu vychovávat..."
je stejná, jako říct: "...nikdy jsem nechtěl ženu znásilnit...".
Takže chtěl a předpokládám, že stále chce...
K dalším absurditám už netřeba co dodávat.
Já za Halbichovým textem cítím taky určitou potlačenost (typickou pro hledající se mystické dobrodruhy),
kterou si majitel, jak to vypadá, klade za čest.
Nejtragičtější na těchto jedincích je, že se jejich tragédie jakoukoli zkušeností (ať pozitivní nebo negativní) jen zesiluje... Je to takový proces schizoidního perpeta mobile.
V zásadě těmto lidem chybí jakákoli empatie, zato přecitlivělostí první složku s nadbytkem "kompenzují". Pojmy, kterými operují jsou víc zastíracím manévrem hlubších psychických problémů, proto je co do tématu nelze brát ani moc vážně. (podobně jako Illusora s jeho ateismem)
Vysvtělit něco Halbichovi je pro mě proto asi to samý jako vysvětlit něco Illusorovi (ve vší úctě). Právě proto, že za jejich slovy (které chápou po svém) je nejen úplně jiné povědomí o nich, ale především se za nimi skrývá úplně jiná podstata, kdy touží sebe samé pouhopouze ospravedlnit, každý v jiné rovině. Jak jeden tak druhý jsou krásným příkladem paradoxu a tragické iracionality v praxi. Oba neví nic o životě (duchovnost v jakýmkoli hávu se stala jen dobře se hodícím pojmem na jejich šat), kdy jeden z nich se chlubí jeho celistvým pochopením a druhý jeho celistvým popřením... Prostě cirkus. A pak, že není v životě prča...
Ale dávám ti stoprocentně za pravdu a koukám, kolik společných Halbichových rysů na nás juklo nezávisle na sobě!Věta: "...nikdy jsem nechtěl ženu vychovávat..."
je stejná, jako říct: "...nikdy jsem nechtěl ženu znásilnit...". Takže chtěl a předpokládám, že stále chce... K dalším absurditám už netřeba co dodávat.Já za Halbichovým textem cítím taky určitou potlačenost (typickou pro hledající se mystické dobrodruhy),
kterou si majitel, jak to vypadá, klade za čest. Nejtragičtější na těchto jedincích je, že se jejich tragédie jakoukoli zkušeností (ať pozitivní nebo negativní) jen zesiluje... Je to takový proces schizoidního perpeta mobile.V zásadě těmto lidem chybí jakákoli empatie, zato přecitlivělostí první složku s nadbytkem "kompenzují". Pojmy, kterými operují jsou víc zastíracím manévrem hlubších psychických problémů, proto je co do tématu nelze brát ani moc vážně. (podobně jako Illusora s jeho ateismem)
Vysvtělit něco Halbichovi je pro mě proto asi to samý jako vysvětlit něco Illusorovi (ve vší úctě). Právě proto, že za jejich slovy (které chápou po svém) je nejen úplně jiné povědomí o nich, ale především se za nimi skrývá úplně jiná podstata, kdy touží sebe samé pouhopouze ospravedlnit, každý v jiné rovině. Jak jeden tak druhý jsou krásným příkladem paradoxu a tragické iracionality v praxi. Oba neví nic o životě (duchovnost v jakýmkoli hávu se stala jen dobře se hodícím pojmem na jejich šat), kdy jeden z nich se chlubí jeho celistvým pochopením a druhý jeho celistvým popřením... Prostě cirkus. A pak, že není v životě prča...
"Hlupáci! Vykleštěná dobytčata! Vy všichni, historici, logikové, kritici i vzdělanci, vy všichni jste jako červi na mrtvole a ze života jakživi nic nepochopíte." [Antoine de Saint-Exupéry]