07. 04. 2011, 11:18:24
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 07. 04. 2011, 11:33:59 uživatelem Hal-diskusni-forum-bich.)
(06. 04. 2011, 19:18:41)another Napsal(a): ...jenže zastávám názor,že pokud člověk někoho miluje,miluje ho takového,jaký je,tudíš nemá potřebu ho měnit...
Ano, právě proto zvažuji holku, která už je taková, s jakou bych se snesl nebo lépe řečeno: se kterou by bylo nejméně hádek, protože ty stejně budou se ženou vždy. Občas takové ženy vidím, mluvím s nimi, takže vím že to není utopie. Nikdy jsem nechtěl nějakou převychovávat, protože to člověk vydá síly na to převychovávání a pak už mu nezbývají na žití života nebo prožívání toho hezkého, co by spolu dva mohli prožívat.
Abych nebyl špatně pochopen: nejsem prožitkář, jen musím používat ta slova, která tu máme.
Jenže mi ukaž holku, která žije vlastní život, třeba jako ta matka Tereza (teď nepoukazuji na to dobré, co udělala, ale že žila podle vlastního rozumu), když téměř všechny ženy vypadají (vždy vypadaly), smýšlejí a chovají se stejně. Jen mají jinou barvu toho či onoho nebo jinak tvarované to či ono. Nechci kus ze stáda, protože bych měl život takový, jaký má stádo. Ten mi nevyhovuje, proto ho nechci žít. Žiji sám, tvořím své a pokud najdu nějakou, která také tvoří své, rád si s ní popovídám do té doby, dokud budeme mít společnou řeč. Pokud tvoří správným směrem, budeme mít společnou řeč do konce života. A co je to ten správný směr? Možná co nejvíce Ducha a co nejméně hmoty, především na těle a v těle. Možná něco jiného. Každý máš svou představu. Představu.