Môj mikropríbeh

[Ne-diskusni-forum-la]

Proč chceš do Androniky (člověka obecně) hned cpát léky?

Já nechci do nikoho "cpát léky", jak říkáš, to ani nemohu, nejsem lékař..., ale je to o tom vědomí, jaké faktory se spolupodílejí na vzniku a průběhu psychického onemocnění, jaké zde probíhají přitom procesy a působí interakce na té psychoneurální bázi..., další věc je stupeň závažnosti, kdy již jde o diagnózu a kdy ještě nikoliv. Sociální fobie je psychiatrická diagnóza a jsem přesvědčena, že člověk s duševním onemocněním má stejné právo být náležitě léčen stejně, jako třeba člověk, který si zlomí nohu. Obojí je porucha od normálního stavu a obojí si zaslouží adekvátní ošetření, to, že zvláště u nás dodnes dochází ke stigmatizaci lidí trpících nějakou duševní poruchou není přece chyba těch lidí, to vůbec ne, ale naopak tzv. normálních jedinců, kteří jednoduše jen podléhají obecně rozšířeným mýtům, předsudkům a stereotypům.

Další věc je ta, když si uvědomíme, z jakých složek je složen člověk, tedy z těla a ze složky psychické neboli "ducha", jak kdo chce toto pojmenovat...,potom, když vznikne porucha v jedné z těchto složek, tak zákonitě musí být určitý odraz této poruchy i ve složce druhé, člověk je kompletní bytost, není zde jen mozek, srdce atd., ale vše má vliv na jiné, porucha jednoho orgánu se odráží v celém organismu. Odraz duševní poruchy je často zachytitelný v mozku (těle) pomocí zobrazovacích metod fyziologicky anebo anatomickou odlišností. U tzv. duševních poruch je obvykle ponejvíce zjistitelná abnormalita (nerovnováha) ve funkci určitých mozkových přenašečů, tedy chemických látek, které zprostředkovávají komunikaci mezi neurony a podílí se také na regulaci nálady a psychomotorické aktivity, ponejvíce serotoninu a noradrenalinu. Příslušné léky potom tuto chemickou nerovnováhu upravují do normálu, toto činí ve fyzické složce (těle), zatímco terapie (zásah v oblasti psychiky - duše) zajišťuje, aby změna byla trvalá, aby vysazení léků neprovázel návrat do předchozího patologického stavu z důvodu nezměněného prožívání člověka. Tedy, je potřeba zasahovat v obou složkách, které z nás činí kompletní lidskou bytost projevenou v tomto světě. Už tomu rozumíš, Arthure? Jedna složka ovlivňuje druhou, je-li nemoc v těle, odráží se v duši a je-li nemoc v duši, odráží se posléze na fyzické bázi, proto je nejlepší souběžně zasahovat v obou oblastech, duše i těla. Léků se není třeba bát, pokud jsou nasazeny správně a nezneužívány, přece, kdybys měl chřipku, také bys spíše sáhl po penicilínu, dejme tomu, než čekal x dní než sama přejde...a dokonce možná s následky....nebo bys zbytečně trpěl, když nemusíš? No a v případě psychického onemocnění to je úplně stejné... Tedy tak. Čili ještě pro shrnutí, léky terapii umožňují, terapie potom zajišťuje, aby změna navozená léky byla trvalá.