Zdravím Tě marleem,
cesta k sebepoznání bývá docela bolestivá a Ty jsi na ní udělala důležitý první krůček. Přiznat si o sobě něco, co není zrovna in, je dost perná práce, a když jsi měla tu odvahu a sílu, tak jistě najdeš ještě nějakou další, abys na sobě mohla dál pracovat.
Taky jsem si v životě párkrát kladla otázku, jestli jsem (v různých ohledech) normální. Dnes si na ni bez nějakých extrémních emočních výlevů odpovídám: Zdaleka ne
![;) ;)](https://www.asexual.cz/forum/images/smilies/icon_e_wink.gif)
.... a je mi to jedno, protože jsem přišla na to, že to je špatně položená otázka a odpověď na ni není vůbec důležitá (pro mne
![:p :p](https://www.asexual.cz/forum/images/smilies/purple/tongue.gif)
).
Mnohem důležitější je pro mne otázka: "Jsem spokojená (časem ji vygraduji na šťastná
![8-) 8-)](https://www.asexual.cz/forum/images/smilies/purple/sunglasses.gif)
)?" Od té doby, co jsem začala respektovat sama sebe, svoje pocity a svoje názory (nikoli to, co bych měla cítit, co bych si měla myslet), na ni můžu odpovídat: "Teď, když jsem konečně sama sebou, teď už ano."
Moc se mi líbí, že "se snažíš nebrat na vědomí nadávky a pod.", naznačuje to, že určitě chceš něco dělat a ne jen se litovat... Že chceš aktivně něco měnit Ti moc chválím.
![:) :)](https://www.asexual.cz/forum/images/smilies/purple/smile.gif)
Mám ale trochu obavu, že tato strategie bývá úspěšná až po docela intenzivním nácviku...
Píšeš, že bereš antidepresiva, tedy předpokládám, že jsi v kontaktu s lékařem a doufám, že pokud již přímo neřešíš svoji momentální situaci s psychologem, tak se k němu chystáš (či k jinému důvěryhodnému člověku, co je schopen Ti poradit, tedy ne kvůli asexualitě, ale kvůli sobě, kvůli nácviku, co se sebou podniknout, abys léky nemusela brát dlouhodobě a mohla se cítít zase dobře!!!)
Přeji hodně síly a vytrvalosti, aby sis mohla na otázku: Jak se cítím?, brzy upřímně odpovědět: Fajn!