09. 12. 2011, 02:06:18
Ahoj... abych byla upřímná, nevím vůbec, jestli jsem tu správně nebo ne, ale už delší dobu mě trápí jeden problém a byla bych moc ráda, kdybych našla nějaké názory či rady, jak z toho ven.. a kdyby mi k tomu tyto stránky pomohly, byla bych moc vděčná...
Jaký mám problém.. Jsem již třetím rokem ve vztahu s přítelem, který mi byl nejprve dobrým kamarádem a pak se snažil víc, až mě tak nějak "ukecal", dalo by se říct... do té doby jsem nějaké vztahy měla, víceméně vážný před ním pouze jeden. I tak, s přítelem jsme se časem začli vídat čím dál tím víc a jelikož dokončil studium na VŠ, tak se ke mě nastěhoval a začal pracovat. Nevím, zda toto byla nějaká převratná událost v našem vztahu, ale čím dál tím víc začínám mít pocit, že ano.. že se naše soužití stalo spíše "spolubydlením"... přítel je hrozně fajn, moc hodný a udělal by opravdu vše pro to, abych byla šťastná... Bohužel, to je jedna z věcí, která mi na něm začíná čím dál tím víc vadit... přijde mi, že nemá vlastní názor, že na mě nedokáže zařvat nebo se prostě jen osočit, když něco provedu nebo mu řeknu... prostě nic, sklopit hlavu a dělat, že se nic nestalo... A to mě štve...
Ale k věci. O co jde. Co se týče sexu, nikdy jsem s ním neměla větší problémy. Upřímně, po překonání prvotního studu jsem vždycky byla sexuální aktivnější a sex jsem si vždy užívala a nebyl pro mě problém jej mít častěji. Měla jsem ho ráda, užívala jsem si ho. Bohužel, před půl rokem jsem svému příteli byla nevěrná... stalo se to po firemním večírku, opojená alkoholem a kolegou, kterého jsem prostě chtěla. Vím, je to hrozné, sama si to vyčítám, ale v tu chvíli prostě nechtěla nic jiného, i když jsem neustále měla myšlenky na přítele a na to, že tohle mu udělat nesmím... Ale udělala. Stalo se. A od té doby mám problém. S kolegou z práce jsem to ukončila, protože jsem nedokázala být příteli dál nevěrná... stejně tak jsem ale příteli přiznala, co jsem provedla, protože jsem mu nechtěla lhát a každodenní soužití s ním bylo ubíjející... Co však mě zamrzelo - jeho reakce. Bylo vidět, že jsem jej zklamala či zradila, ale neudělal vůbec nic, neřekl ani půl slova, nic... přešel to s tím, že mi věří a doufá, že nikdy už to neudělám... A od té doby je zle.. s přítelem jsem od té doby spala asi jednou, maximálně dvakrát... už ani nevím.. On se pokouší, snaží se o kontakt, ale já záměrně chodím spát později než on (pracuji, když jde spát), nebo si čtu, nebo prostě najdu jinou výmluvu.. jen abych s ním nemusela spát... A když přece jen jsem v posteli a on se začne snažit, jsou mi jeho dotyky nepříjemné a dělám vše pro to, aby přestal (což taky do pár minut udělá, zklamaný a bez toho, aniž by dostal, co chtěl.. ). A tohle mě moc mrzí. Ztratial jsem chuť na sex, ztratila jsem chuť na přítele... nevím, jak dál, co se stalo, co mám dělat... ale vím, že mu tím moc ubližuji.. Ale i když bych sebevíc chtěla, aby si "užil", nedokážu to vydržet a stejně ho nakonec odtáhnu, aby nepokračoval. Mám pocit, že kdyby se odstěhoval a nechal mě tu samotnou, tak bych byla naprosto spokojená... nechci s ním trávit vánoční svátky, nechci aby za mnou přijel na Silvestra k mé rodině.. nechci, aby zbytečně trávil čas s někým, kdo s ním být nechce... a hlavně se taky bojím, že když přijede a bude se mnou, jen tak se to bez sexu neobejde - což musím přiznat, mě taky štve a nevím, jak se tomu vyhnout.
Nevím, co se děje.. ani nevím, jestli mi tady někdo pomůžete... snad se najde někdo, kdo zažil podobný problém... kdo by mi pomohl... jak dál...
Omlouvám se za takový román, ale chtěla jsem napsat upřímně, jak to bylo a jak to cítím...
Jaký mám problém.. Jsem již třetím rokem ve vztahu s přítelem, který mi byl nejprve dobrým kamarádem a pak se snažil víc, až mě tak nějak "ukecal", dalo by se říct... do té doby jsem nějaké vztahy měla, víceméně vážný před ním pouze jeden. I tak, s přítelem jsme se časem začli vídat čím dál tím víc a jelikož dokončil studium na VŠ, tak se ke mě nastěhoval a začal pracovat. Nevím, zda toto byla nějaká převratná událost v našem vztahu, ale čím dál tím víc začínám mít pocit, že ano.. že se naše soužití stalo spíše "spolubydlením"... přítel je hrozně fajn, moc hodný a udělal by opravdu vše pro to, abych byla šťastná... Bohužel, to je jedna z věcí, která mi na něm začíná čím dál tím víc vadit... přijde mi, že nemá vlastní názor, že na mě nedokáže zařvat nebo se prostě jen osočit, když něco provedu nebo mu řeknu... prostě nic, sklopit hlavu a dělat, že se nic nestalo... A to mě štve...
Ale k věci. O co jde. Co se týče sexu, nikdy jsem s ním neměla větší problémy. Upřímně, po překonání prvotního studu jsem vždycky byla sexuální aktivnější a sex jsem si vždy užívala a nebyl pro mě problém jej mít častěji. Měla jsem ho ráda, užívala jsem si ho. Bohužel, před půl rokem jsem svému příteli byla nevěrná... stalo se to po firemním večírku, opojená alkoholem a kolegou, kterého jsem prostě chtěla. Vím, je to hrozné, sama si to vyčítám, ale v tu chvíli prostě nechtěla nic jiného, i když jsem neustále měla myšlenky na přítele a na to, že tohle mu udělat nesmím... Ale udělala. Stalo se. A od té doby mám problém. S kolegou z práce jsem to ukončila, protože jsem nedokázala být příteli dál nevěrná... stejně tak jsem ale příteli přiznala, co jsem provedla, protože jsem mu nechtěla lhát a každodenní soužití s ním bylo ubíjející... Co však mě zamrzelo - jeho reakce. Bylo vidět, že jsem jej zklamala či zradila, ale neudělal vůbec nic, neřekl ani půl slova, nic... přešel to s tím, že mi věří a doufá, že nikdy už to neudělám... A od té doby je zle.. s přítelem jsem od té doby spala asi jednou, maximálně dvakrát... už ani nevím.. On se pokouší, snaží se o kontakt, ale já záměrně chodím spát později než on (pracuji, když jde spát), nebo si čtu, nebo prostě najdu jinou výmluvu.. jen abych s ním nemusela spát... A když přece jen jsem v posteli a on se začne snažit, jsou mi jeho dotyky nepříjemné a dělám vše pro to, aby přestal (což taky do pár minut udělá, zklamaný a bez toho, aniž by dostal, co chtěl.. ). A tohle mě moc mrzí. Ztratial jsem chuť na sex, ztratila jsem chuť na přítele... nevím, jak dál, co se stalo, co mám dělat... ale vím, že mu tím moc ubližuji.. Ale i když bych sebevíc chtěla, aby si "užil", nedokážu to vydržet a stejně ho nakonec odtáhnu, aby nepokračoval. Mám pocit, že kdyby se odstěhoval a nechal mě tu samotnou, tak bych byla naprosto spokojená... nechci s ním trávit vánoční svátky, nechci aby za mnou přijel na Silvestra k mé rodině.. nechci, aby zbytečně trávil čas s někým, kdo s ním být nechce... a hlavně se taky bojím, že když přijede a bude se mnou, jen tak se to bez sexu neobejde - což musím přiznat, mě taky štve a nevím, jak se tomu vyhnout.
Nevím, co se děje.. ani nevím, jestli mi tady někdo pomůžete... snad se najde někdo, kdo zažil podobný problém... kdo by mi pomohl... jak dál...
Omlouvám se za takový román, ale chtěla jsem napsat upřímně, jak to bylo a jak to cítím...
Kdyz jsem zil se svoji ex a chtela jit s kamaradem treba do kina nebo do hospody, tak jsem ji klidne pustil (nebo teda ne pustil v tom smyslu, ze by se me musela dovolovat, ale proste jsem s tim nemel zadny problem). A ji se to nelibilo, jaktoze ji pustim s KAMARADEM (mysleno hlavne s chlapem), co kdyz mi bude neverna, ze nezarlim atd. Marne jsem se ji snazil vysvetlit, ze resenim neni, ze ji budu neco zakazovat, ze kdyz me bude chtit podvest, tak me stejne podvede a nic s tim nenadelam. Nakonec jsme se rozesli z jinych duvodu, to je fuk. Nicmene dneska ma pritele a ten je muj opak. Furt zarli, nikam ji nepusti atd. A vysledek? Ona skuhra, ze nikam nemuze jit, jak to predtim bylo super.... Jinak receno, predtim nadavala, ted ma opak a nadava taky.... Samozrejme, nabizi se odpoved, ze nejlepsi je zlata stredni cesta....
).