(Klidně si tykejme, tady si všichni tykají. ) No, ona existuje taková škála: na jednom konci je asexualita a na druhém -sexualita, a mezi tím spousta stupňů. To, co popisuješ, podle mě není „čistá" (úplná) asexualita, ale určitě taky ne heterosexualita. Zkrátka něco mezi, očividně blíž k té asexualitě. Název to nejspíš nemá, ale zcela určitě v tom nejsi sama.

K asexualitě mi nesedí ta autoerotika, ale to beru hlavně podle sebe. Na tomhle fóru určitě najdeš i takové, kteří se jako asexuálové definují, a přesto v tomhle ohledu „fungují". Taky je otázka, proč se kvůli ní vlastně cítíš špatně. Mizerné pocity každopádně má i hodně heterosexuálů, připadají si pak třeba ponížení nebo nečistí. Takže samo o sobě to není ukazatelem orientace. Na druhou stranu to, že k nikomu necítíš erotickou přitažlivost, působí jako typicky asexuální rys (já to mám třeba stejně, také jsem schopná se do někoho zamilovat čistě citově, bez tělesné složky, bez touhy, bez žárlivosti). 

Důležité je, že to, co je Ti nepříjemné, bys určitě dělat neměla. A už vůbec ne kvůli společenskému tlaku. Pokud z příběhů lidí na tomhle fóru plyne nějaké poučení, pak to, že člověk sám sebe násilně nepředělá, naopak si jenom ublíží.

Nevím, kolik Ti je, ale podle stylu, jakým píšeš, působíš mladě. Je normální, že mladí lidé se teprve hledají a že se jejich sexualita může (ale nemusí) vyvíjet. Já jsem si jistá svojí asexualitou od sedmnácti dodneška (je mi čerstvě dvacet tři), ale je to jen jeden příklad.