+- Asexual.cz (https://www.asexual.cz/forum)
+-- Fórum: Úvod (https://www.asexual.cz/forum/forum-3.html)
+--- Fórum: Uvítací koutek (https://www.asexual.cz/forum/forum-5.html)
+--- Téma: Další krok v mém životě (/thread-2616.html)
Další krok v mém životě - d--diskusni-forum-kun - 29. 01. 2015
Přeji hezký den všem zdejším členům.
Nejsem zde poprvé, už několikrát jsem se tu objevil jakožto host a pročítal témata zde v Uvítacím koutku a důvod, proč se představuji teprve teď, spočívá v tom, že jsem se zdráhal zase někde registrovat, to mě vážně nebaví, zvláště když jsem se v posledních měsících zaregistroval hned na několika místech a co vám mám povídat, nic kloudného z toho
. Proto jsem si zde pouze pročítal příspěvky ostatních, abych věděl, jací lidé tu jsou a říkal jsem si, že se zaregistruji pouze v případě, když k tomu budu mít rozumný důvod.Jak vidíte, důvod jsem našel a registruji se. To byly zase věci, s čím vším jsem musel souhlasit! Až mi jde z toho hlava kolem, ale budiž, souhlasím se vším včetně toho, že všechna má data mohou být ukradena a zneužita. Stejně mi nic jiného nezbývá
. Zpět k věci, po přečtení určitého počtu příspěvků mi přišlo, že právě zde je opravdu hodně lidí, kteří prostě myslí jinak a zajímavěji než „normální“ člověk, přijde mi, že jsou tu lidé více duchovně na úrovni, žijou více tím vnitřním a duchovním životem a možná je tu i dost snílků, podivínů, umělecky zaměřených a třeba i umělecky aktivních a tvůrčích lidí a možná i těch, co moc nestojí o tu běžnou realitu a žijou si svůj vlastní svět, zkrátka, že jsou tu právě lidé, o které já mám největší zájem a které bych rád poznal .Jak tak vidím, je zvykem se tu nějakým způsobem představit. Nebudu vám tu vyprávět žádný svůj osobní příběh, i když trošku to mé povídání jako příběh vyznít může. Prostě tu o sobě něco napíšu a vy už si ten základní obrázek uděláte.
Povahově jsem samotář a introvert. Jakožto takový jsem k lidem a jejich společnosti netíhnul nikdy. Pokud jde o ženy či děvčata, těm jsem se začal ze zatím nevysvětlitelného důvodu záměrně vyhýbat už na základní škole, do hovorů s chlapci se mi také moc nedařilo zapojit a na střední jsem se odvrátil i od nich, prakticky od okamžiku, kdy se začali bavit o všelijakých nemravných věcech, ne, díky, tak tohle jsem fakt nemusel a nemusím doposavad. Vždycky jsem raději tak nějak žil tím svým životem v tom svém vlastním světě, dělal si vše po svém, byl v pohodě a neměl jsem žádnou potřebu dostat se do kontaktu s jinými lidmi, bohatě mi postačoval ten vlastně nevyhnutelný kontakt s příbuzenstvem. Ale životní zkušenosti mi pomohly uvědomit si, že úplně zcela bez společenského kontaktu také být nedokážu. Příbuzní postupně odcházejí a navíc se díky svým odlišným pohledům na život víc a více odcizujeme a jak se ta naše rodina víc a více rozpadá, začal jsem pozorovat, že kontakt s lidmi mi začíná chybět a začal jsem více toužit i po rodině. Tak jako dříve to už u nás bohužel nebude nikdy a já si tedy řekl, že je asi na čase myslet na to mít rodinu vlastní. To hlavní, co je třeba pro to udělat? Jasně, začít hledat nějakou tu vhodnou partnerku. Dobrá... ale jak? Nejsem společenský, ale moje silná stránka je písemná forma komunikace. Logicky tedy, zkusit někoho poznat přes seznamky, protože pokud nějak zaujmu, tak jedině tou písemnou formou, kterou tam lze využít a ve které jsem si takzvaně jist v kramflecích. Sice jsem vždy tvrdil, že seznamky jsou jen pro tragédy a byl ze zásady proti tomu používat je, ale vždyť já tragéd jsem, v životě jsem dokázal snad všechno krom toho najít si ženskou
. I když vlastně pravda, nikdy jsem ji nehledal, jak bych ji tedy mohl najít, že? Tak jsem ji tedy přes ty seznamky najít zkusil, věnoval jsem se tomu asi rok. No... přesvědčil jsem se, že běžné seznamky nejsou nic pro mě. A i když jsem se snažil, ženskou jsem si během toho roku nenašel a s klidem na duši tedy mohu teď říct, že tragéd opravdu jsem . Přešla mě po seznamování úplně chuť. Sice jsem se s pár děvčaty sešel, ale třebaže to setkání, posezení a popovídání bylo ve dvou případech fajn, stejně jsem si následně říkal, že fakt netuším, co si s nimi dál počít, natožpak mít nějakou u sebe doma . Raději jsem tedy ty své pokusy vzdal.Začal jsem zase mít pochybnosti o tom, jestli založení rodiny je opravdu to, po čem v životě toužím. Teď si myslím, že spíše přece jen ne. Možná bude rozumnější se vrátit ke svému samotářskému stylu života a najít si jen nějaké ty spřízněné duše, které vůbec nemusí žít se mnou ve stejné domácnosti, se kterými jen občas něco podniknu. Něco jako „chodit s někým“, to momentálně pouštím z hlavy, ale nezatracuji to, protože třebaže jsem se děvčatům vždy vyhýbal, za život jsem se asi dvakrát opravdu zamiloval a i když to naposledy bylo před mnoha lety, pamatuji si ještě dobře, že to bylo moc fajn a rád bych to zažil znovu. A tentokrát pokud možno už NE jednostranně
.Teď nevím, jak s tím svým životem dál naložit v tomto pro mě stále podivnějším světě. Vzpomínám si, dokud jsem byl malé dítě, tak mi připadal svět normální, dalo se v něm v pohodě žít, všechno bylo buď takové či makové, ale bylo to a člověk si byl jist, že to tak bude i nadále. Ale postupně jak roky ubíhají, přichází nové a nové věci, nové a nové styly a veškeré okolí se prostě mění stále závratnějším tempem, kdy se něco objeví a než se člověk vzpamatuje, zase se po tom slehne zem, přijde mi, že to prostředí, ve kterém já jsem schopen žít, stále více mizí a mizí a nikomu rozhodně neprospívá, když je připravován o svůj živel. Protože tenkrát to prostě bylo podle mě správně a vyhovovalo mi to, mám tendenci žít život spíše jako dítě než jako dospělý. Třeba tak, že sleduji často filmy a seriály pro děti. Jedním z důvodů může být i to, že v dnešní době jsou to snad už jen pořady pro děti, případně dokumenty, kde neotravují s nějakými nemravnostmi či vztahy. Co vám mám povídat, raději budu sledovat a více mě naplňuje a obohacuje konání hrdinů, jejichž posláním je záchrana celého světa před všemocichtivým zloduchem než sedět u nějakého takzvaného nekonečného seriálu, kde se jen řeší, kdo, co, s kým, kdy, jak či kolikrát a který je vlastně pouhou kopií našich každodenních životů. Na to se v televizi dívat nemusím, když to mám všude kolem sebe. Zato hrdinové, to je jiná, na ty hned tak nenarazím! A jsou prostě super. Jdou příkladem, dávají člověku sílu a odhodlání jednat a být aktivní a tak se i dokázat poprat se všemi svými problémy.
Zmínil jsem se tu i o tom, že rád píšu, tedy že je to má silná stránka. Opět, bohužel, známka za dopisy v posledních letech neuvěřitelně zdražila. Dále se objevily supermarkety, kde lze koupit prakticky vše, můžeme to mít hned, což může být fajn, ale člověk je tak vlastně připraven o veškerou tu radost, když se mu podaří sehnat po dlouhém usilovném pátrání a čekání dotyčná kýžená věc. Objevila se nákupní centra, kde si člověk připadá jak ve sci-fi filmu a při pohledu do některých obchodů si říká, kdy provozovatel konečně přijde k rozumu a uvědomí si, že ceduli s nápisem „slevy“ stačí vyvěsit v obchodě jednou, dvakrát, ale ne dvacetkrát. Nebo si dělá z nás srandu či nás považuje za takové blbce a myslí si, že z jedné, dvou cedulí si to nezapamatujeme? Ano, říká se sice, že opakování je matkou moudrosti, ale čeho je dost, toho je... Nemluvě o tom, že obchod beze slev v dnešní době snad ani neexistuje. Zkrátka Kocourkov. Člověk se nestačí divit a kroutit hlavou. No co, také dobré, alespoň člověku nezatuhne krk.
Z filmů a seriálů mizí umělecká složka a točí se ne kvůli tomu, aby byla ztvárněna autorova kreativita a myšlenky, ale kvůli tomu, aby se strkalo pod nos lidem to, co chtějí. Vznikají tak více a více bezduchá díla o ničem. Dramatizována jsou naopak zpravodajství, která mají být ze své podstaty věcná, informativní, bez emocí a uměleckých prvků, nestranná a všestranná. Bohužel se v nich mluví už jen o tom špatném a reportéři ony činy komentují a hodnotí citově zabarvenými slůvky, což je celé navíc zdůrazněno tou dramatizací. Čili nestrannost a všestrannost pryč. Život obecně se stal a dále stává konzumním a stereotypním, postaveným na hlavu.
Okolní prostředí se mění i jinak, v posledních letech se na ulici i jinde objevují lidé, kteří si dávají k uchu takovou podivnou krabičku a mluví do ní. A když jsem si v posledních týdnech všimnul, že se stále objevuje další nový jev, kdy lidé po podobných takových placatých krabičkách přejíždějí neustále prstem a dělají s tím kdoví co, tak je to na jednu stranu úsměvné, na druhou stranu si však už vážně říkám, proboha do jaké prapodivné galaxie jsem se to vlastně dostal?
No paráda. Jsem fakt zvědav, kam to s tímto přístupem za pár let dopracujeme, asi to bude úžasná budoucnost. Na jednu stranu jsem vážně zvědav, co ještě přijde, ale na stranu druhou, raději na to nemyslet. Já mám rád klasiku. To co bylo, bylo dobré a nebylo třeba to měnit. Ale pro mě bohužel to vypadá tak, že většině společnosti tyto nové věci a změny vyhovují a s nedočkavostí očekávají další pokrok, nemůžu tedy a ani nechci jim to brát a chtít po nich, aby se to vrátilo. Ale zase, co si s těmi novotami počnu já, to fakt nevím...
To je stručně tak asi vše o tom mém pohledu na život a na svět. Možná si teď říkáte, pokud jste dočetli až sem, o co mi tady jde. No co, dále usiluji o to seznámení se zajímavými lidmi. Nemám moc velká očekávání, díky tomu nebudu případně zklamán a navíc mám tak vyšší šanci být mile překvapen. Rád bych v životě poznal pár spřízněných duší, možná je najdu zde, proto bych rád, aby se tu o mě vědělo. Rád bych našel nějaký ten kout a prostředí, které je z mého pohledu ještě normální, ve kterém bych dokázal žít. Třeba mi někdo poradí, kde ho najít. Rád bych žil ve světě, ve kterém nevládnou peníze a nemravnosti, ale raději zdravý rozum, moudrost a pochopení, i když jsem zastáncem toho, že nemusí vládnout nikdo a nic, nechápu, proč pořád lidi touží po tom, aby jim někdo vládnul. Měli by se o sebe umět postarat sami. Rád bych jednou sepsal nějaké kvalitní literární dílo, možná mi někdo napomůže oživit mé literární nadání, co jsem měl v období dětských let a které bylo pravděpodobně ubito životem v naznačené části reality. Dále, ve svém okolí jak v soukromém, tak profesním životě bohužel nemám konkurenci a asi jsem tak nějak usnul na vavřínech, což není nic prospěšného, možná se tu tedy najde někdo, kdo mi bude dobrým konkurentem v rámci mých koníčků všeobecně a probudí ve mě opět soutěživého ducha a touhy něčeho nového dosáhnout. Možná se tu najde někdo, kdo bude pro mě trenérem či učitelem. Moc rád bych se třeba seznámil i s maminkou s dětmi, kterým bych mohl pomáhat s učením a tím se tak více vrátit zase do dětských a školních let a tedy do svého živlu. Moc rád bych si to vše připomenul více než jen vzpomínkami. Rád bych poznal zejména lidi se schizoidní osobností, poté, co jsem tu o sobě napsal, je vám asi jasné, že mezi ně z větší části patřím a výsledky osobnostního testu mi to kdysi potvrdily. I když jak to bývá, pár věcí v definici této osobnosti nesplňuji, byl bych rád, kdyby se mi někdo svěřoval, lidské příběhy mám rád, mám rád i pochvalu, citově chladný také zrovna úplně nejsem, příběhy nabité emocemi miluji, rád bych lidstvu nějak prospíval, udělal pro ně něco prospěšného nebo byl alespoň pro pár lidí fajn kamarádem. Ale díky mým schopnostem s ostatními komunikovat, tedy spíše nekomunikovat, to nevidím zrovna růžově
. A možná mě jen zdejší lidé nasměrují na mé životní cestě zase někam dál, tak jako mě tak trochu a nepřímo lidé z jiného fóra nasměrovali sem. A možná... mě tady mile překvapí něco úplně jiného. Jak říkám, mám rád milá překvapení .Jak tak koukám, je toho docela dost, lidi, nemyslíte? Tak by se mi mohlo alespoň něco z toho splnit, zkusíme a uvidíme
.Přestože se vám tu takto asi poměrně sáhodlouze představuji, stejně mám pocit, že jsem neřekl skoro nic
. Někdy si připadám jak politik, hodně toho napovídám, ale když se zamyslím nad věcností, tak jsem toho moc neřekl . Počítejte s tím, že nemám v plánu být na tomto fóru nějak moc aktivní. Vysedávat ještě více u počítače nechci, už beztak ho používám k hromadě jiných věcí a strávím u něj spoustu času, navíc mám na tento rok řadu plánů a na jejich realizaci potřebuji čas. Jen bych rád poznal prostě nové zajímavé lidi a s nimi pak byl dále v kontaktu jinými způsoby než přes toto fórum. Ale můžete počítat i s tím, že k vám tady budu pokud možno vstřícný a najdu-li tu pro mě zajímavá témata, občas se tu objevím a ve volnějších chvílích třeba i přispěji . Tak mě tedy těší a díky za přečtení .
RE: Další krok v mém životě - Zden-diskusni-forum-da80s - 29. 01. 2015
Přečteno, ale je toho požehnaně. Tvůj pohled na svět sdílím (včetně těch tel. zpráv a obchodů a dovoluji si přidat třeba banky a pojišťovny, z jejich jednání je mi až ,,blivno"). Ale mobilní telefony jsou užitečné.
Nevím, zda znáš hnutí a dokumenty Zeitgeist, pokud ne, doporučuji.
RE: Další krok v mém životě - Magr-diskusni-forum-amal - 30. 01. 2015
(29. 01. 2015, 18:59:59)d-kun Napsal(a): Sice jsem se s pár děvčaty sešel, ale třebaže to setkání, posezení a popovídání bylo ve dvou případech fajn, stejně jsem si následně říkal, že fakt netuším, co si s nimi dál počít, natožpak mít nějakou u sebe doma
Já bych si sice věděl, co si dál počít (je spousta míst v okolí, kam bych se rád vypravil a bylo by lepší dělat to ve dvou), ale druhé straně by se asi moc nelíbilo, že je to pořád na úrovni prvního až druhého rande (nemám potuchy, jaká je dnešní dynamika ... v devatenáctém století by to stačilo na měsíce
) a že "vztah se nevyvíjí" (tak to bylo řečeno mému kolegovi, který se několikrát o podobný typ vztahu neúspěšně pokoušel). To, na ně není vyvíjen tlak (např. nepokoušíte se je políbit hned na prvním či druhém rande), pak prý berou jako známku toho, že vztah nikam nevede a z toho důvodu ho ukončí. Hlupačky.(29. 01. 2015, 18:59:59)d-kun Napsal(a): Jedním z důvodů může být i to, že v dnešní době jsou to snad už jen pořady pro děti, případně dokumenty, kde neotravují s nějakými nemravnostmi či vztahy. Co vám mám povídat, raději budu sledovat a více mě naplňuje a obohacuje konání hrdinů, jejichž posláním je záchrana celého světa před všemocichtivým zloduchem než sedět u nějakého takzvaného nekonečného seriálu, kde se jen řeší, kdo, co, s kým, kdy, jak či kolikrát a který je vlastně pouhou kopií našich každodenních životů.
Taky nechápu, proč se na takové seriáli lidé dívají, prý je to kvůli tomu, že se s nimi dokáží ztotožnit, protože tam zažívají stejné věci jako oni. To ale pohužel platí jen pro ty "normální", pro mně jsou často naopak jejich problémy zcela cizí a jejich chování mi připadá nelogické a bizarní. Osobně se raději dívám na věci, kde je alespoň část osazenstva tak nebo onak praštěná, je to mnohem větší zábava
A obliba "dětských" pořadů u dosplělých není nic neobvyklého, viz např. fenomén My little pony. Sám se také občas dívám na to, co dávají na ČT D, v posledních týdnech tam třeba bylo několik filmů od Hajaa Mijazakiho. A od prvního února reprizují Kim Possible
(29. 01. 2015, 18:59:59)d-kun Napsal(a): Dále se objevily supermarkety, kde lze koupit prakticky vše, můžeme to mít hned, což může být fajn, ale člověk je tak vlastně připraven o veškerou tu radost, když se mu podaří sehnat po dlouhém usilovném pátrání a čekání dotyčná kýžená věc.
Na zboření iluze, že v supermarketu jde koupit prakticky vše, úplně stačí chtít něco, co není úplně standardní, a tím nemyslím jen věci typu "kalhoty, do kterých se vejdu a nevypadám v nich jako naprostý idiot"
. Nebo třeba schánění věcí, které budou využity k účelu, o kterých jejich výrobce nikdy neuvažoval. V takových případech jeden super-(či hobby-)market rozhodně nestačí a je třeba obejít jich několik, včetně malých prodejen nebo bazarů. Třeba na svůj poslední projekt jsem použil mimo jiného tyto rozličné předměty: 2L láhev od Coca-Coly, metr 20mm plastové vodoinstalační trubky, stativ k 500W stavebnímu světlu, hadicovou rychlospojku (samce a samici s 1" závitem, typ "Gardena"), klasickou šroubovací spojku na 3/4" hadici, chirurgickou rukavici, 5L nádobu od destilované vody, dva tucty různých gumiček, plastový květináč, část propisovačky, starou nábojnici, dva metry tlakové hadice, část ventilu z kola kamionu, jeden drát z jízdního kola, 12V relé ze Škody Favorit, plastový trychtýř, kus hliníkového drátu, servomotor z centrálního zamykání, několik metrů provázku, dvě čtvrtky A3, lepící pásku a velký igelitový pytel, ve kterém byl původně zabalený batoh. Takovou sbírku rozhodně v jediném supermarketu nekoupíte
(29. 01. 2015, 18:59:59)d-kun Napsal(a): Dramatizována jsou naopak zpravodajství, která mají být ze své podstaty věcná, informativní, bez emocí a uměleckých prvků, nestranná a všestranná. Bohužel se v nich mluví už jen o tom špatném a reportéři ony činy komentují a hodnotí citově zabarvenými slůvky, což je celé navíc zdůrazněno tou dramatizací. Čili nestrannost a všestrannost pryč.
Tento tzv. infotainment také nesnáším, nejhorší v tom je asi TV Nova, na jejíchž zprávy jse vlastně dívám jen kvůli tomu, že na konci občas mívají zviřátka (sic)
Jinak je to horor, obzvlášť věci jako informace o následujících seriálech (na které se nedívám) nebo ukázky kuchařského "bastlení" [zvracející smajlík]. Oprotitomu Prima alespoň "krváky", zprávy o celebritách nebo bizarní divácká videa dává alespoň do samostatných částí. Jediné v tomto ohledu jakš-takš rozumné zpravodajství je na České televizi a i když ani to není zcela všestranné a nestranné, alespoň tam nejsou emočně založené reportáže a moderátoři se tam chovají tak, jak by se podle mně chovat měli. A aktuálně mají nejhezčí moderátorku .-)(29. 01. 2015, 18:59:59)d-kun Napsal(a): Rád bych poznal zejména lidi se schizoidní osobností, poté, co jsem tu o sobě napsal, je vám asi jasné, že mezi ně z větší části patřím a výsledky osobnostního testu mi to kdysi potvrdily.
Vítej v klubu
RE: Další krok v mém životě - Mor-diskusni-forum-wen - 02. 02. 2015
Tak tě tady také vítám
(mezi asexuály/nesexuály i jako další zástupce schizoidní podmnožiny )Sice obdivuji to mistrovství, když někdo dokáže říci nebo napsat VŠE V JEDNÉ větě* , ale chápu i rozsáhlejší útvary, pokud má dotyčný co sdělit ... prostě někdy není tolik času k čištění myšlenek a člověk to tak tak stíhá nějak zaznamenávat. Mám to dost podobně, proto zpravidla provádím drsné škrty, aby se vůbec někdo mými myšlenkami zabýval... a občas raději ani nezačínám, protože pak nevím, kdy přestat
.(*vrcholem této pyramidy je obdivuhodná záležitost, kdy Buddha vyjádřil svou myšlenku jen v gestu - podáním lotosového květu... doteď ještě nemám onu záležitost zcela rozšifrovanou
)Drtivá většina tvých názorů je mi blízká... opět jednou lituju, že v rámci mých "úchylek" je kromě jiného i poměrně silná nechuť k cestování... Protože se mi zdá, že v okolí Č. Budějovic se podezřele zvyšuje koncentrace zajímavých jedinců a to mám trochu z ruky (další blbé destinace jsou Praha a některá města na Slovensku :-P )
Pro Magramal:
(Reakce na: "Já bych si sice věděl, co si dál počít (je spousta míst v okolí, kam bych se rád vypravil a bylo by lepší dělat to ve dvou), ale druhé straně by se asi moc nelíbilo, že je to pořád na úrovni prvního až druhého rande (nemám potuchy, jaká je dnešní dynamika ... v devatenáctém století by to stačilo na měsíce
) a že "vztah se nevyvíjí" (tak to bylo řečeno mému kolegovi, který se několikrát o podobný typ vztahu neúspěšně pokoušel). To, na ně není vyvíjen tlak (např. nepokoušíte se je políbit hned na prvním či druhém rande), pak prý berou jako známku toho, že vztah nikam nevede a z toho důvodu ho ukončí. Hlupačky.")Jaké druhé rande?
Pánové se nejsou schopni přenést přes to, že na ně není obdivně vzhlíženo, když plácají totální nesmysly... a vzhledem k tomu, že je vyhledávám hlavně na smysluplné povídání, nevidím důvod, proč bych měla onen výraz zahrát... (nabízím pohled z druhé strany "barikády" )Pokud je komunikace na slušné úrovni, zpravidla se dozvím, že na povídání/zábavu (kamarádství) mají kamarády (tj. muže) a u žen hledají pouze to, co jim kamarádi neposkytují...
Hlupáci (obojí 
)
RE: Další krok v mém životě - -diskusni-forum- - 02. 02. 2015
(29. 01. 2015, 18:59:59)d-kun Napsal(a): Přešla mě po seznamování úplně chuť. Sice jsem se s pár děvčaty sešel, ale třebaže to setkání, posezení a popovídání bylo ve dvou případech fajn, stejně jsem si následně říkal, že fakt netuším, co si s nimi dál počít, natožpak mít nějakou u sebe domaAle proč?
Možná přemýšlíš zbytečně dopředu. Možná ani nevíš, co vlastně chceš. Psal jsi, že jsi samotář, tak nač ta seznamovací aktivita? Buď zase až takový extrémní samotář nejsi, nebo jsi a chceš si možná udělat jen pomyslnou fajfku pro pocit, že jsi zvládnul všechny výzvy života?práce...yes
mít střechu nad hlavou...yes
přítelkyně...epic fail
RE: Další krok v mém životě - d--diskusni-forum-kun - 04. 02. 2015
Zdravím, lidi.
Díky za reakce, jak je vidět, tady je zase úplně jiný svět než na těch místech na internetu i v realitě, která znám
. Pár věcí tu zní opravdu zajímavě, na to se budu muset později ještě podrobněji podívat.Co bych k tomu dodal? Většinu věcí vidíte podobně jako já. Jo, ono i to opičení po spojených státech je fakt síla. Naštěstí mi ale v poslední době připadá, že se k nám dostávají i trendy z jiných zemí, takže ta budoucnost by mohla být ještě zajímavá. S těmi supermarkety, pravda, napsal jsem to spíše z pohledu "normálního" člověka, který tam asi opravdu sežene vše, ale třeba když já jdu kupovat třeba oblečení nebo novou jinou věc, tak strávím v supermarketu, kde je ten velký výběr, spoustu času a nakonec zjistím, že není nic, co by mi vyhovovalo
. Nejabsurdnější mi to pak přijde s tou elektronikou, třeba si chcete koupit dobrý fotoaparát a kameru. Tak po pátrání zjistíte, že sice dobrá kamera existuje, která mimochodem umí i fotit, ale za moc ty fotky nestojí, takže si koupíte ještě dobrý fotoaparát, který mimochodem umí natáčet i video. A teď si představte trojkombinaci s mobilním telefonem, no úžasné, co všechno si koupíte vlastně zbytečně, ale samozřejmě za to zaplatíte . Konkrétní televizní stanice bych tu nechtěl kritizovat, ale jednou jsem měl to štěstí, že se stala nehoda poblíž nás a já byl svědkem všeho, pak jsem viděl ve třech televizích reportáž o tom, co vám mám povídat, nejvěrohodnější informace měla ta veřejnoprávní, třebaže právě o ní slyšívám nejčastěji kritiku.
Morwen, jo, přesně, to s tím lotosovým květem bych také rád někdy rozluštil
.A proč ta seznamovací aktivita? No právě proto, že nejsem extrémní samotář
. Jo, trošku myslím dopředu. Teď mám doma alespoň babičku, ale až jednou nebude, tak mě z toho pocitu samoty asi klepne . O víkendech, kdy nejsem v práci. S těmi děvčaty to bylo tak, že jsme neměli vlastně žádné společné zájmy. Samozřejmě můžu časem najít někoho, u koho budu vědět, co si s ním nebo s ní počít dál .