+- Asexual.cz (https://www.asexual.cz/forum)
+-- Fórum: Média a viditelnost (https://www.asexual.cz/forum/forum-12.html)
+--- Fórum: Noviny, časopisy, magazíny, pořady, ... (https://www.asexual.cz/forum/forum-18.html)
+--- Téma: vJak dítě vnímá vlastní narození? Hrůza, bolest, utrpení (/thread-2366.html)
vJak dítě vnímá vlastní narození? Hrůza, bolest, utrpení - Sir -diskusni-forum-Erik - 23. 09. 2013
http://zena.centrum.cz/deti/tehotenstvi-a-miminko/clanek.phtml?id=748857
Jak dítě vnímá vlastní narození? Hrůza, bolest, utrpení
Jen si to představte: v klidu se rozvalujete ve vyhřátém, pohodlném pelíšku. Najednou vás neznámá síla popadne, natlačí do úzkého tunelu a začne vymačkávat jako citron...
Neocitli jste se v žádném zábavném tobogánu, ale v napevno stažené, tísnivé a dusící trubici, kde jste uvízli a nemůžete ani tam ani zpátky. Ta bolest! Strach! Vědomí, že jste úplně bezmocní a jen čekáte, co bude dál. A když vás ta nepohodlná, těsná roura vyplivne? Neskutečně velký prostor, jehož konce nedohlédnete, mrazivá zima, děsivý rámus a všude okolo mimozemšťané v rouškách a gumových rukavicích.
Takové nějaké jsou první dojmy miminka po narození, když rodíte standardní cestou v českých porodnicích.
Nic horšího neexistuje
„Těžko si lze představit děsivější vstup do života než ten, který současné porodnictví - byť bez zlého záměru - vymyslelo pro další generaci dětí... Miminka se nejčastěji rodí v místnostech s ostrým osvětlením a chladnými ocelovými přístroji. Přítomni jsou cizí lidé s rukavicemi na rukou. A když už jsou na světě, oddělí je od jejich často omámených a léky opojených matek a bez dlouhých ceremonií uloží do inkubátoru," popisuje francouzský porodník Frederick Leboyer, autor práce o netraumatizujícím porodu.
Jeho poznatky jsou už bezmála padesát let staré, systém porodní péče, který popisuje, však bohužel existuje stále a považuje se za standard. Nejvyšší čas, abychom si konečně uvědomili, nakolik je pro novorozence i rodiče škodlivý! Miminko v mámině bříšku je přece živá bytost, má city, paměť i vědomí. Průběh porodu velmi citlivě vnímá - a utváří to jeho osobnost, pohnutky i touhy. Proto potřebuje daleko citlivější, starostlivější a humánnější péči, než jakou mnohé současné porodnice nabízejí.
Milosrdné zapomnění
Jednu chvíli se tělíčko celé blažené vznáší v příjemně teplé plodové vodě, v následujícím okamžiku je vrženo do úzkých porodních cest a prochází krušnou zkušeností, která může trvat mnoho hodin. Stejně vysilující je i konec porodu.
Mysl dítěte všechno zaznamenává. I ten nejmenší detail zanechává nesmazatelné paměťové stopy, přestože si je dítě v budoucnu spontánně nevybaví. Porod totiž způsobuje určitý druh amnézie. Příčinou je oxytocin, hormon, který v těle matky vyvolává stahy dělohy a laktaci. Ženské tělo ho vylučuje v první i druhé době porodní a jeho přítomnost pravděpodobně způsobuje, že mnohé vzpomínky spojené s narozením vymizí z vědomí. Přestože si je nedokážeme vybavit, kdesi v hlavě však zůstávají. Možná, že naše klaustrofobické noční můry jsou jejich odrazem.
Stres z prostředí a chování personálu
Pocity ženy mají zásadní vliv na průběh porodu. Pokud je uvolněná, plna důvěry a těší se na narození miminka, má velmi dobré vyhlídky, že porod bude jednoduchý a bez potíží. Je-li plna pochybností a obav, riziko komplikací úměrně roste.
Výše řečené samozřejmě neznamená, že každý vážný stres matky musí nevyhnutelně způsobit poškození dítěte, ale kdo ví, jak velké fyzické a emocionální újmě by mohli zdravotničtí profesionálové zabránit jednoduše tím, že emocionálnímu zdraví těhotné ženy budou věnovat stejnou pozornost jako jejímu fyzickému stavu?
To všechno porodník Frederick Leboyer intuitivně vycítil. Důrazně se proto zasazoval o jemnější metody porodu. Vycházel z dnes již prokázaného faktu, že novorozenec velmi citlivě vnímá, jak přichází na svět. Reaguje na silné světlo, zvuky přístrojů a chladnou neosobní atmosféru. Potřebuje teplé, bezpečné a humánní prostředí. Registruje něhu, měkkost a laskavý dotek, ale právě tak vnímá samotu a hluk, když je odložen mezi ostatní kojence. A přesto se tak stále ještě děje ve spoustě českých porodnic... Kolik času ještě uplyne, než se věci změní k lepšímu?
zdroj: Tajemný život dítěte před narozením, Thomas Verny, acentrum.eu, respektkporodu.cz
RE: vJak dítě vnímá vlastní narození? Hrůza, bolest, utrpení - Ke-diskusni-forum-nny - 01. 01. 2014
Hrůza bolest utrpení!? Není to smrt?! Pak potom narození je smrt, vše dobré prožíváme v lůně matky a pak vlastně celý život umíráme!?
RE: vJak dítě vnímá vlastní narození? Hrůza, bolest, utrpení - -diskusni-forum- - 01. 01. 2014
No...řekla bych, že narození je rozhodně větší šok než smrt.
Já údajně přišla na svět ne s pláčem, ale s úsměvem. Dlouho mi nevydržel.
RE: vJak dítě vnímá vlastní narození? Hrůza, bolest, utrpení - -diskusni-forum- - 02. 01. 2014
Me prijde, ze cely hmotny svet je mistem pro utrpeni a muceni
RE: vJak dítě vnímá vlastní narození? Hrůza, bolest, utrpení - kremik-telovy - 12. 06. 2014
Já si to pamatuju. Viděla jsem ostré světlo a doktora a cítila stres, když mě tahal ven.
Pamatuju si i stres, pláč a bezmoc, když mi byly 3 roky a zavřeli mě v nemocnici na měsíc (nebo 3 měsíce?) kvůli údajnému kašli. Stále jsem plakala, počůrávala se a když si pro mě maminka přišla, tak jsem ji z toho šoku/radosti už ani nebyla schopná poznat..... Navíc jsem měla naprosto odpornej šílenej pocit ŽE JSEM TAM KURVA ZAVŘENÁ, ZAMČENÁ A JE TAM TMA!!!!!!!!!!!!!!
Zkurvený zdravotnictví.
RE: vJak dítě vnímá vlastní narození? Hrůza, bolest, utrpení - Cha-diskusni-forum-rlie - 12. 06. 2014
Tak teda načo rodia deti, keď im iba ubližujú?
Jájha, ako sa asi rodia zvery a čosi iné? Ešte aj fakt, že slabý neprežije, tu decko zachraňujú, ako sa dá. Neviem čo stále riešia.
Ak nechcú spôsobovať bolesť, tak šup ho, nesexovať bez ochrany. a umýselne.