+- Asexual.cz (https://www.asexual.cz/forum)
+-- Fórum: Úvod (https://www.asexual.cz/forum/forum-3.html)
+--- Fórum: Uvítací koutek (https://www.asexual.cz/forum/forum-5.html)
+--- Téma: Díky! (/thread-1793.html)
Díky! - are-diskusni-forum-thes - 25. 04. 2011
Že mám na lidi trochu jiný pohled než ostatní vím už od mala. Kluky jsem sice měla vždycky radši, ale takové to pubertální červenání se mých kamarádek v jejich přítomnosti jsem nikdy nechápala. Kluci mi přišli prostě zábavní a brala jsem je jako kamarády a oni mě taky, hlavně asi proto, že jsem moc krásy zrovna nepobrala. Navíc jsem si kvůli otcově alkoholismu a díky vlivu mé emancipované mamky osvojila jisté lehce feministické zásady, což kluky od nějakého bližšího seznamování dost odrazovalo.
První kluk mě zaujal ve čtrnácti. Byl o čtyři roky starší a vážně moc hodnej. Bydleli jsme přes 100 kilometrů daleko od sebe, takže naše naivně zamilované smsky a občasné rande v Praze by neprobudily nějaký vášnivý vztah asi u nikoho. Když mi bylo šestnáct, měli jsme jít na ples a potom u něj přespat. Ale představa, k čemu by mezi námi mělo dojít mi přišla tak odporná, že jsem se s ním narychlo dost zbaběle rozešla. Myslím, že jsem mu tehdy dost ukřivdila, protože kdybych našla odvahu s ním o tom mluvit, možná by to pochopil. Jenže já tehdy sama nevěděla, co to se mnou sakra je…
Postupem času mi došlo, že mi kluci nijak nechybí. Dokonce jsem uvažovala i o tom, jestli nejsem na holky, ale to jsem pokaždé zase rychle zavrhla. Měla jsem kolem sebe vždycky spoustu kamarádů, mezi nimi i pár skutečných přátel. Ale nic intimnějšího by mě ani ve snu nenapadlo. Abych to uvedla na pravou míru: proti sexu obecně vůbec nic nemám. Líbí se mi líbání, mazlení i sex… Pokud se to netýká mě…. Z představy, že by na mě někdo takhle sahal se mi dělá zle.
Nedávno jsem trávila s jedním kamarádem víc času, než obvykle a zřejmě to na něj nějak zapůsobilo a začal mi dávat najevo, že o mě stojí. Bylo to roky po tom, co jsem byla s tím prvním klukem, a tak jsem vůbec neměla představu, jak se zachovám. Připadala jsem si jako malá holka, strašně jsem se styděla. Bylo to milé až do okamžiku, kdy mě začal líbat. Mám dojem, že jsem snad v životě nedělala nic odpornějšího. A nemyslím si, že to byla jeho chyba. Rychle jsem se nějak vymluvila a jela domů. Celý týden jsem se mu neozvala. Nevěděla jsem, co mu říct… Ale uvědomila jsem si, že celý můj problém se týká hlavně fyzického kontaktu. Uvědomila jsem si, že mi vlastně vždycky vadilo, když se mě kdokoli dotkl (dokonce se docela nerada dotýkám sama sebe). Stejně tak nechci sahat na někoho já. Začala jsem hledat informace na internetu.
V tomhle momentu se přiznám k několika předsudkům o asexualitě, které jsem měla. Ale zvědavost a snaha vyřešit můj problém jednou pro vždy mě přivedla k tomu zjistit si o ní více informací a zjistila jsem, jak široký pojem to může být. A navíc se mi zdálo, že se mě docela týká… Našla jsem stránky AVENu a potom i tohle úžasné fórum. Několik dní jsem si tu četla vaše příspěvky a dostala jsem pocit, jako by do sebe všechno zapadlo. Nevím, jestli se mám považovat za asexuála, to musí asi zhodnotit někdo kompetentnější, ale najednou se mi všechno vyjasnilo. Pochopila jsem sama sebe a neskutečně se mi ulevilo.
Co mě hrozně mrzí, je, že jsem se s tím klukem musela rozejít, i když jsme pořád kamarádi. Sice si vyčítám, že jsem mu zalhala o důvodu, proč s ním nechci chodit, ale přišlo mi to strašně komplikovaný vysvětlit a on by to asi nepochopil…
Bude to znít asi divně, ale o žádný vztah nestojím. Mužský prvek v mém okolí by mi sice chyběl, ale od toho mám naštěstí těch pár kamarádů. Chybí mi jenom člověk, se kterým bych si o tom mohla otevřeně promluvit, protože ani mezi mými nejlepšími přáteli asi není nikdo, kdo by to pochopil.
V žádném případě netvrdím, že je to u mě definitivní stav. Jsem asi dost mladá na to, aby se to ještě mohlo změnit. Třeba i potkám někoho, pro koho budu ochotná všechno přehodnotit. Teď už ale po několika týdnech po mém prozření konečně vím, co sama se sebou a že mám právo žít si život po svém…
Chtěla bych vám všem tady vyjádřit svůj obdiv nad tím, jak se se svým problémem dokážete prát i v často dost intenzivních situacích. Přeju všem hodně síly a hlavně sebedůvěry. Tím, že tu píšete, pomáháte mnoha lidem mnohem víc, než možná víte. Například já jsem toho důkazem a proto píšu, abyste to věděli…=o) Děkuju za to, že tu jste…!
PS: Můj obdiv za to, že jste to dočetli až do konce…=o) Děkuju!
RE: Díky! - ano-diskusni-forum-ther - 25. 04. 2011
jůj....bezvá...to je jako bych to psala já....ale hezčí
že přeju hodně štěstí do budoucna!
RE: Díky! - ChildF-diskusni-forum-reeMan - 25. 04. 2011
Doufám, že to dočetl někdo až sem, když už jsem si s tím dal takovou práci... :o) Něco v tom smyslu jsem taky napsal do diplomky.
RE: Díky! - Veron-diskusni-forum-ika87 - 25. 04. 2011
Ahoj,vítám tě tu.Opravdu mě tvůj článek zaujal,jsem tu zaregistrovaná asi tak týden,ale tento příběh mě vyloženě chytil za srdce,dokonce si vzpomínám,že jsem jednu dobu taky nesnesla dotyk i mazlení,,Nebylo to příjemné,teď mi to tolik nevadí,ale s tím sexem,hrůza,nepotřebuju ho a protivý se mi,,Líbaní a obejmutí snesu,ale nic víc,,
RE: Díky! - malacar-diskusni-forum-odejnice - 26. 04. 2011
Ahoj arethes,
vítej mezi námi. Je nás tu víc s podobným přístupem vůči druhému pohlaví. Ať se ti tu líbí.
RE: Díky! - Art-diskusni-forum-hur - 26. 04. 2011
(25. 04. 2011, 01:09:53)arethes Napsal(a): Tím, že tu píšete, pomáháte mnoha lidem mnohem víc, než možná víte.
Ano, jsme tu takový altruistický spolek dobrovolných lidumilů!
A to ještě počkej, až budeš číst mezi řádky a pozornějc, pak teprv, až na tebe vybafne nejedna psychóza, iluze budou ty tam.
Ale spíš chápu, že jsi nadšená tím samotným faktem, že něco nese název asexualita, reálný pohled se dostaví později...Buď zatím s pozdravem.
RE: Díky! - hic -diskusni-forum-iacet - 26. 04. 2011
Ahoj arethes, vitej! Je fajn, ze ses takhle rozepsala. Urcite to pomuze spouste lidem, kteri se tu zaregistruji po tobe. Cim vic takovych pribehu, tim asi vetsi uleva
A ano, je tu par uzivatelu, kteri si mysli, ze asexualita je moderni blabol a snazi se to tu rozhadavat, jako treba tady Arthur (ted se zaraduje, ze se rodi dalsi flame), pripadne jeden sektar, ale jinak se tu celkem v pohode, tak at se ti tu libi
RE: Díky! - are-diskusni-forum-thes - 01. 05. 2011
Díky za přivítání, už se tu cítím jako doma...=o)
Arthur si to sice přebral trochu po svém, ale napsala jsem přesně to, co jsem měla na mysli. Protože už jen zjištění, že v tom nejsem sama a že spoustu lidí má na věci stejný názor jako já, je obrovská úleva. Při čtení některých příspěvků se mi zdálo, jako by někdo napsal moje myšlenky. A to je skvělý pocit. Uvědomuju si, že tohle fórum tu je právě z tohoto důvodu, chci tím ale obzvlášť ocenit laskavý přístup mnoha z vás, kteří si tu jen nevylívají bolesti srdce (což je rozhodně taky dobře), ale i povzbudivou odpovědí pomáhají ostatním řešit jejich problémy. Jsem sice momentálně v pohodě a vyrovnaná, ale vím, jak pár laskavých slov dokáže pomoci.
Tak přeju všem hodně štěstí! =o*
RE: Díky! - ChildF-diskusni-forum-reeMan - 01. 05. 2011
....()"""()....
.....( 'o' )....
...("'),,,("')...
...(""),,,("")..
RE: Díky! - Aline-diskusni-forum-Daryen - 23. 07. 2011
(25. 04. 2011, 01:09:53)arethes Napsal(a): Že mám na lidi trochu jiný pohled než ostatní vím už od mala. Kluky jsem sice měla vždycky radši, ale takové to pubertální červenání se mých kamarádek v jejich přítomnosti jsem nikdy nechápala. Kluci mi přišli prostě zábavní a brala jsem je jako kamarády a oni mě taky, hlavně asi proto, že jsem moc krásy zrovna nepobrala.
Tenhle příspěvek mě fakt vzal u srdce, ve spoustě momentů jsem se poznala... Taky jsem vždycky hodně kamarádila s kluky a oni mě brali jako jednoho z nich, takže žádné osahávání a červenání, prostě paráda. Jenže nastala doba, kdy jsem třeba navázala kamarádství po chatu a ve vší nevinnosti jsem si s někým psala a on mi najednou začal vyznávat lásku nebo aspoň projevovat zájem, já užasle odmítla a s kamarádstvím byl konec. Často jsem to tehdy obrečela a postupně jsem začala být vůči klukům uzavřená a opatrná. A když jsem poznala, že se nechci dotýkat ani kluka, do kterého jsem jinak zamilovaná, pár měsíců jsem uvažovala, jestli nejsem na holky... jenže na ty jsem sahat nechtěla taky
Pak už jsem se jednu dobu mužů vyloženě bála. Až když jsem objevila pojem asexualita a přijala to za svou identitu, začala jsem svoji síť přátel zase obohacovat o kluky – jen od počátku jasně nastavuju pravidla tak, že nemám zájem. Je to osvobozující.Možná bys tomu svému kamarádovi měla přece jen vysvětlit, jak to s tebou je. Odkaž ho na google, vytiskni si nějaký článek o asexualitě z internetu, jestli je jen trochu otevřený, tak to pochopí a vaše kamarádství bude hlubší. Já se o tom se svými heterosexuálními přáteli běžně bavím a všechny to fascinuje, navíc jsem pro ženy i muže ideální neutrální vrba, něco jako kněz, a to se cení
Jo, a stejné mám i to, že se mi líbání, mazlení a sex vlastně moc líbí – když to dělají ostatní a nenutí mě k tomu. Jakmile si do takové situace zasadím sebe, připadá mi to buď hodně komické, nebo hodně odporné. Pro jistotu to radši nedělám.