(15. 05. 2014, 10:29:55)Morwen Napsal(a):

(15. 05. 2014, 06:55:08)Incomplete Napsal(a): Jenže co na iluzi nestojí? Nechci partnerské vztahy asexuálů nijak shazovat, ale záleží na konkrétní dvojici a jejich náhledu na vztah, protože asexuální partnerství je, více či méně, jistou formou přátelství, řekl bych. Avšak opět zdůrazňuji, že vyjadřuji jen a pouze svůj názor, v žádném případě si netroufám tvrdit, že je to pravda. A naivní jsem až hanba. Kdyby to byl jediný zdroj mé omezenosti, to bych si pískal.

To je zásadní problém všech vztahů (nejen partnerských a je jedno sexuálů nebo asexuálů, přátelských, kamarádských, rodinných...). A základ pro tvorbu iluzí vychází podle mého názoru z toho, že máme iluze hlavně sami o sobě a hrozně těžko se jich vzdáváme... je jednodušší "obvinit" někoho jiného.

A největší problém je, že v podstatě neznáme nic jiného, protože "všichni to dělají takto" (= s iluzemi) a když se někdo pokusí to udělat jinak, považujeme to za "výjimku potvrzující pravidlo"... a čekáme, že "si stejně nabije hubu"... protože ten "idealista" by měl k vytvoření vztahu blížícímu se něčemu takovému - ideálnímu, někde vyhrabat někoho podobného sobě... někoho, kdo je už schopen trochu s iluzemi pracovat a hlavně komunikovat, komunikovat, komunikovat (nejen sdělit informaci, ale pokusit se získat i reakci a na tu pak reagovat atd., tímto je možné dojít k nečekaným závěrům)... a tím iluze pokoušející se vzniknout likvidovat nebo aspoň omezovat jejich vznik...

A největší iluzi si vytváříme tehdy, když zapomínáme, že zvláště vztahy se vyvíjejí... je velmi těžké se s tím smířit, ale změna je nejzákladnější a určující prvek života... prostě to tak je, ať se mi líbí nebo nelíbí (a jistě mi snadno uvěříte, že se mi to často nelíbí )

---

Na tenpolakis/baselife (člověče ty mě mateš ) jsem reagovala tak, jak jsem reagovala, protože mi jeho rozpoložení, úvahy a směřování přišly hodně známé a blízké... tedy jsem aplikovala svoje osobní zkušenosti s tím, že by mu mohly pomoct, když se nachází ve velmi podobném stádu vývoje (a jeho reakce mi potvrdila, že odhad se povedl), a např. na "mou iluzi co mám přiřazenou k nicku kirmaX6on" bych toto (a vůbec většinu svých zkušeností či znalostí) použít nemohla a ani nechtěla... jeho "vývojové stádium" je naprosto jiné než moje a nejspíš i proto pro mne také velmi zajímavé...

(15. 05. 2014, 10:46:35)baselife Napsal(a):

(15. 05. 2014, 10:29:55)Morwen Napsal(a):

(15. 05. 2014, 06:55:08)Incomplete Napsal(a): Jenže co na iluzi nestojí? Nechci partnerské vztahy asexuálů nijak shazovat, ale záleží na konkrétní dvojici a jejich náhledu na vztah, protože asexuální partnerství je, více či méně, jistou formou přátelství, řekl bych. Avšak opět zdůrazňuji, že vyjadřuji jen a pouze svůj názor, v žádném případě si netroufám tvrdit, že je to pravda. A naivní jsem až hanba. Kdyby to byl jediný zdroj mé omezenosti, to bych si pískal.

To je zásadní problém všech vztahů (nejen partnerských a je jedno sexuálů nebo asexuálů, přátelských, kamarádských, rodinných...). A základ pro tvorbu iluzí vychází podle mého názoru z toho, že máme iluze hlavně sami o sobě a hrozně těžko se jich vzdáváme... je jednodušší "obvinit" někoho jiného.

A největší problém je, že v podstatě neznáme nic jiného, protože "všichni to dělají takto" (= s iluzemi) a když se někdo pokusí to udělat jinak, považujeme to za "výjimku potvrzující pravidlo"... a čekáme, že "si stejně nabije hubu"... protože ten "idealista" by měl k vytvoření vztahu blížícímu se něčemu takovému - ideálnímu, někde vyhrabat někoho podobného sobě... někoho, kdo je už schopen trochu s iluzemi pracovat a hlavně komunikovat, komunikovat, komunikovat (nejen sdělit informaci, ale pokusit se získat i reakci a na tu pak reagovat atd., tímto je možné dojít k nečekaným závěrům)... a tím iluze pokoušející se vzniknout likvidovat nebo aspoň omezovat jejich vznik...

A největší iluzi si vytváříme tehdy, když zapomínáme, že zvláště vztahy se vyvíjejí... je velmi těžké se s tím smířit, ale změna je nejzákladnější a určující prvek života... prostě to tak je, ať se mi líbí nebo nelíbí (a jistě mi snadno uvěříte, že se mi to často nelíbí )

---

Na tenpolakis/baselife (člověče ty mě mateš ) jsem reagovala tak, jak jsem reagovala, protože mi jeho rozpoložení, úvahy a směřování přišly hodně známé a blízké... tedy jsem aplikovala svoje osobní zkušenosti s tím, že by mu mohly pomoct, když se nachází ve velmi podobném stádu vývoje (a jeho reakce mi potvrdila, že odhad se povedl), a např. na "mou iluzi co mám přiřazenou k nicku kirmaX6on" bych toto (a vůbec většinu svých zkušeností či znalostí) použít nemohla a ani nechtěla... jeho "vývojové stádium" je naprosto jiné než moje a nejspíš i proto pro mne také velmi zajímavé...

to Morwen...jsem rád,že píšeš tak jak to vnímáš , cítíš..spoustu lidí tu píše za každou cenu s často úplně jiným smyslem než jaký by měl být...a to soucítit se v obdobných případech a zkušenostech..a potom připadně vyjádřit svůj názor, popřipadě poradit...

(15. 05. 2014, 10:46:35)baselife Napsal(a): ..někdy mi to tu přijde ..jako kdyby se tu určovali, různé směry..a ty si pak vyber..
..............
...ale možná je dobré znát všechny náhledy....ale zas má člověk v tom zmatek, takže těžko řict takhle z hlavy.....

(15. 05. 2014, 11:51:59)Morwen Napsal(a): Myslím, že jsou potřebné oba přístupy - jak užitím rozumu, tak i užitím citu.

(15. 05. 2014, 21:53:44)kirmakX6on Napsal(a): připomínáš mi tu pohádku Rozum a štěstí od Erbena http://www.cist.cz/Pohadky/rozum.htm

(16. 05. 2014, 09:42:22)Morwen Napsal(a): To je dobře
a taky je dobře, že si někdo i v dnešní (moderní a uspěchané) době vzpomene na klasické pohádky.
... čím dál tím víc si uvědomuju, že v těch klasických pohádkách je obsažena moudrost a "návody", jak se dají řešit situace, na které člověk dříve nebo později v osobním životě narazí (vlastně taková psychologická "první pomoc" )...

(16. 05. 2014, 09:42:22)Morwen Napsal(a): Nepřipomíná vám něco pohádka, ve které se řeší, že se nějaký mládenec zamiluje do rusalky (či podobné "jiné" bytosti) a rozhodne se s ní žít? ... pak zpravidla následuje vznik problémů kvůli srovnávání té osůbky s normálním okolím, pochybnosti, ublížení (na obou stranách) kvůli snaze o její "znormálnění"... hledání řešení problému za podstoupení obrovských obětí...

(16. 05. 2014, 11:11:19)Magramal Napsal(a):

(16. 05. 2014, 09:42:22)Morwen Napsal(a): Nepřipomíná vám něco pohádka, ve které se řeší, že se nějaký mládenec zamiluje do rusalky (či podobné "jiné" bytosti) a rozhodne se s ní žít? ... pak zpravidla následuje vznik problémů kvůli srovnávání té osůbky s normálním okolím, pochybnosti, ublížení (na obou stranách) kvůli snaze o její "znormálnění"... hledání řešení problému za podstoupení obrovských obětí...

Ale pokud si pamatuju, tak většinou ty příběhy většinou končí dvěma způsoby - buď je ona "nenormální" osůbka "znormálněna" (což je považováno za dobrý konec), nebo následuje rozpad vztahu, často následovaný pomstou (viz např. Rusalka nebo Erbenův Vodník), což není moc povzbudivé ...

PS: Ta Rusalka mi připoměla jistý "problém" s mořskými pannami z pověstí různých přímořských národů, u kterých námořníci, nalákáni jejich horní lidskou polovinou, velmi rychle ztratí zájem po té, co se seznámí s jejich spodní rybí polovinou (což bylo krásně předvedené v jednom díle Futuramy ).

(16. 05. 2014, 11:33:44)Incomplete Napsal(a): Souhlasím, Erbenův koncept viny a trestu je přinejmenším sporný. A v případě mnou zmíněných příběhů předpokládám, že mají verbálně "násilnějším" způsobem zdůraznit malost člověka v ostrém kontrastu s moudrostí Boží, tudíž povzbudit nesmírnou úctu, oddanost a bohabojnost.

(16. 05. 2014, 12:29:32)Magramal Napsal(a): Ohledně Erbena si ještě z literatury na střední pamatuju dělení příběhů na "pohanské" a "křesťanské" - u těch prvních následuje po provinění nevyhnutelný trest (většinou v podobě něčí smrti), který už nic nemůže zvrátit, zatímco u těch druhých může být dotyčnému vina odpuštěna, ale nikdy to není zadarmo. Vodník patří do té první, do té druhé patří třeba Svatební košile, Poklad nebo Záhořovo lože (i když v posledním případě je odpuštěno pouze propadnutí Peklu).