+- Asexual.cz (https://www.asexual.cz/forum)
+-- Fórum: Úvod (https://www.asexual.cz/forum/forum-3.html)
+--- Fórum: Uvítací koutek (https://www.asexual.cz/forum/forum-5.html)
+--- Téma: Trpět či přiznat? (/thread-1874.html)
RE: Trpět či přiznat? - Mor-diskusni-forum-wen - 02. 10. 2011
Ahoj athenoAK,
přiznávám, že ti vůbec nezávidím tvou situaci. Jistě sis uvědomila, že o svém životě rozhoduješ především ty, a jenom ty rozhodneš, jestli přijmeš něčí rady (odsud ale i od jinud) nebo ne. Rozhodně cenné by pro tebe ale mohly být názory kluků ne-asexuálů, protože tvůj manžel bude s největší pravděpodobností reagovat právě takto.
To, že ses obrátila pro radu sem, naznačuje, že ve vašem zdánlivě idylickém vztahu už ke změnám došlo (minimálně tvoje uvědomění si sexuálního problému, což se bude ve vašem vztahu jistě promítat), proto si myslím, že by sis měla se svým mužem pohovořit. Existuje-li nějaké řešení, mlčením a neřešením se jistě samo neobjeví. Nehledě na to, že důvěra se projevuje hlavně v intimních záležitostech...
Ze své zkušenosti (a i některé tvé náznaky k tomu směřují) usuzuji, že v oblasti sexu není vaše komunikace úplně otevřená a upřímná, a to asi z obou stran (oba máte obavy a problém obcházíte doufajíc, že zmizí, či vyřeší se sám... Ačkoli je pravda, že spoustě mých známých a kamarádek se sex začal líbit až po té, co měly dítě...)
Zhruba v té době, jak píšeš (cca 8 let), jsme s (bývalým) manželem začali konečně řešit naši situaci (sexuál-hyposexuálka). Bylo potřeba uvést naši komunikaci do pořádku a ačkoli jsem se tím hodně naučila a o sobě dozvěděla, nevedlo to bohužel k očekávanému výsledku, nestal se ze mne sexuálnější tvor a z něj asexuálnější.
Prostě nedokázali jsme ten sexuální rozdíl překonat, a když to po dalších letech dospělo do stádia, že jsem po souloži, kterou jsem podstupovala proto, že mi na něm hodně záleželo a chtěla jsem, aby byl šťastný (což stejně nebyl ), byla ze sebe totálně zhnusená a cítila se psychicky mizerně (jak si představuju, že se asi může cítit prostitutka, když prodává své tělo), našla jsem odvahu a sílu vystoupit z toho vztahu. Musím ještě uvést, že na rozdíl od tebe, nejsem příliš obdařena pudy, které by mi diktovaly mít dítě. Docela mi stačí užívat si dětí jiných, necítím potřebu mít dítě vlastní. Tedy v okamžiku rozhodování jsem nemusela brát ohled na dalšího človíčka, ale je docela možné, že kdybychom dítko zplodili, kvůli němu bychom se v „mrtvém“ vztahu plácali ještě řadu dalších let. Myslím, že jsme se oba dost trápili, protože mezi námi existovala hodně silná pouta citová (však vášně prostá) a můžu si snad troufnout říct, vzájemná loajalita a ohleduplnost. Rozchod se táhl ještě rok a půl po oficiálním rozvodu a mém odstěhování. Přestože to hodně bolelo, dokázali jsme se rozejít včas (všichni z toho byli vedle, protože navenek jsme byli „vzorový pár“) a tím pádem si můžeme jeden druhého stále vážit. Dnes jsem mnohem spokojenější než v manželství. On si našel novou přítelkyni a mohl se tak vřadit mezi „normální“ jedince, když má „normální“ vztah, a snad je taky šťastnější, v každém případě má šanci si uspořádat život podle svých představ.
Jak už tady na fóru při různých příležitostech zaznělo, vývoj (vztahů, názorů) jde nezadržitelně kupředu. A já postupně dospěla k názoru, že v životě nastávají situace, kdy žádné z rozhodnutí, která mohu v daném okamžiku udělat, není správné (tj. při kterém by nedošlo k ublížení druhému člověku nebo mně nebo nejčastěji oběma) a není možné se takovému rozhodnutí vyhnout, protože mě stejně za nějakou dobu dostihne, a stejně ho budu muset řešit a mnohdy v ještě horší variantě
Teď to vypadá, že na takovém pitomém rozcestí stojíš ty.
Nezbývá mi, než popřát ti hodně upřímnosti (k sobě samé i k tvému muži) a dostatek sil a odvahy popasovat se s tím vším.
RE: Trpět či přiznat? - Han-diskusni-forum-ule - 03. 10. 2011
někdy mě přijde, že si muži myslí (myslí?), že ženu je třeba USPOKOJIT a uspokojovat a to zrovna TÍMHLE způsobem. ne něčím jiným, smysluplnějším. všechno se točí okolo "toho." a když "uspokojí" ženu tímto způsobem, tak jsou teprve "muži". ano, objevila jsem Ameriku .)
ale proč to píšu.
vnáším sem poněkud kacířskou, neboli zcestnou myšlenku
ale nejde mi to z hlavy. zrovna teď přemýšlím o tom, kolik z mužů po mě mohlo požadovat sex v domnění, že zrovna to chci a to jediné potřebuju a od nich očekávám v první řadě? jéé, to by bylo prima, kdyby to tak bylo a veřejně se o tom mluvilo. každpopádně, ať je to jak je, držím ti palce, abys situaci zvládla ku prospěchu obou vás, své zapřené zvláště.
teď úplně mimo mísu, ale trošku to souvisí. hrozně ráda bych znala průběžné pocity a hlavně motivace muže/ů, co pojídá/dají ty malé modré pilulky a alternativy, jaksi to nestojí, tak si pomůžou, a proč? aby bylo naplněno očekávané očekávání ženy z úhlu pohledu muže nebo taková tabletka pomůže muži k dokončení jím očekávaného fyzického prožitku, který tím, že "to nefunguje", přesto není narušen? vědět to, to by mnohé vysvětlilo, vůbec se o takových věcech nemluví a nepíše.
RE: Trpět či přiznat? - ChildF-diskusni-forum-reeMan - 03. 10. 2011
(03. 10. 2011, 00:01:01)Hanule Napsal(a): vnáším sem poněkud kacířskou, neboli zcestnou myšlenku
Žena v podstatě neví co chce, ale nedá pokoj, dokud to nedostane.
Ještě má možná jakousi představu, co nechce.
Muži se tedy snaží po všech stránkách. Dělají ze sebe co původně nechtěli, vzdávají se peněz, kupují auta, staví baráky, lžou, přetvařují se, dělají podrazy, berou viagru.. Vše proto, aby přinesly ženě modré z nebe a sami si tím potvrdili své ego.
Pokud žena na rovinu neřekne, to a to nechci, to se mi nelíbí, muž to nezjistí, nemá intuici to vydedukovat z náznaků, souvislostí.
Já jsem pro oboustrannou informovanost na rovinu. Manžel athenaAK myslím furt doufá, že se náruživost partnerky upraví do potřebného normálu. Nějakým duševním způsobem, povzbuzovadly, duševním vývojem.
Pokud mu přizná, že je asexuálka a nic víc z ní těžko ještě vyždímá, hrozí tam jeho zoufalost a možná odchod. Záleží zda si cení více sexu nebo citů.
RE: Trpět či přiznat? - Sy-diskusni-forum-sel - 03. 10. 2011
Hanule: že se muži pokoušejí uspokojit ženu, to je jedna věc (a chvályhodná). Ale především se pokouší uspokojit své odvěké pudy a pokud se při sexu žena tváří, že ji právě někdo mučí, tak to moc uspokojivý zážitek pro muže není. Představ si, že každý den snídáš s manželem a ten se ošklíbá, plive jídlo do koše a pak to navíc nedojí. A přitom ty jsi milovnice jídla. To by ti taky po pár letech lezlo na nervy
ChildFreeMan: s tou definicí ženy je to poměrně přesné
Ženy a muži mají spoustu výhod a nevýhod, ale ženy mají jednu poměrně obrovskou negativní vlastnost - málokdy dokážou na rovinu říct, co chtějí nebo nechtějí. Automaticky předpokládají, že muži jim vidí do duše a poznají to tak nějak intuicí. Pak jsou z toho problémy v komunikaci a nefunkční vztahy. Pokud je autorka asexuálka, měla to příteli/manželi říct prakticky okamžitě. A ten by se s tím buď srovnal (nepravděpodobné) nebo se rozešli, ale hned na začátku a ne po x letech jinak relativně šťastného vztahu.
RE: Trpět či přiznat? - ChildF-diskusni-forum-reeMan - 03. 10. 2011
Podobná rozčarování po X letech nastávají třeba i v oblasti kolik dětí. I když jeden z partnerů na začátku vztahu nahlásí, že děti NE, protějšek tomu většinou nepřikládá váhu a předpokládá, že si to rozmyslí. Pouze vyjímečně se názor na toto v průběhu let mění.
Toto závažné rozhodnutí se vytváří již před dospělostí a časem se vyhraněnost jen utvrzuje.
RE: Trpět či přiznat? - Aline-diskusni-forum-Daryen - 03. 10. 2011
(03. 10. 2011, 10:07:42)Sysel Napsal(a): ženy mají jednu poměrně obrovskou negativní vlastnost - málokdy dokážou na rovinu říct, co chtějí nebo nechtějí. Automaticky předpokládají, že muži jim vidí do duše a poznají to tak nějak intuicí.
To je pravda, ale taky v tom hraje roli ještě to, že zamilované ženy mají tendenci "dělat druhému radost" a ze začátku se snaží partnerovi vyhovět i ve věcech, které jsou jim nepříjemné, aby si ho získaly. Jenže to je z dlouhodobého hlediska neudržitelné, zvlášť když jde o tak intimní věc jako sex. Pak následuje to, o čem píšeš: žena očekává, že partner se z lásky taky omezí, jenže ten kolikrát ani nepozná, že je pro něj nějaká oběť přinášena, protože poměrně logicky nepředpokládá, že by někdo něco takového dobrovolně dělal a neřekl mu o tom. Žena je naštvaná, muž zmatený... A konflikt je na světě.
Ale tahle schémata fungují jen u genderově vyhraněných lidí, spousta žen myslí mužsky a spousta mužů zase žensky.
RE: Trpět či přiznat? - MadRat - 03. 10. 2011
(03. 10. 2011, 10:07:42)Sysel Napsal(a): Pokud je autorka asexuálka, měla to příteli/manželi říct prakticky okamžitě.Otázka je, jestli to ona sama věděla.
Mi to nedocházelo roky. Myslela jsem si, že touha mít sex přichází automaticky poté, co se člověk zamiluje a že lidi co jsou schopní mít sex bez lásky jsou hrozně vzácná vyjímka. Tomu se říká naivita.
RE: Trpět či přiznat? - Aline-diskusni-forum-Daryen - 04. 10. 2011
(03. 10. 2011, 23:21:53)MadRat Napsal(a): Myslela jsem si, že touha mít sex přichází automaticky poté, co se člověk zamiluje...
Přesně to jsem si myslela taky. A pak jsem se zamilovala, a to jsem se divila
No, dneska se směju, ale tehdy mě to zatraceně zkrouhlo.Jenže když se ta touha nedostaví ani se zamilovaností, ani po několika letech vztahu a oba partneři si to odmítají připustit, tak už si podle mě kopou pěknou jámu...
RE: Trpět či přiznat? - ChildF-diskusni-forum-reeMan - 04. 10. 2011
Bezva jámu
kopu já mu.
RE: Trpět či přiznat? - spag-diskusni-forum-etka - 05. 10. 2011
Ahoj! Tyhle věci by si partneři rozhodně měli vyříkat narovinu,aby nedocházelo k chybným výkladům nezájmu o sex(-"Máš jiného? Jsi homosexuálka?..." ).Stydět se nemáš za co.