+- Asexual.cz (https://www.asexual.cz/forum)
+-- Fórum: Úvod (https://www.asexual.cz/forum/forum-3.html)
+--- Fórum: Uvítací koutek (https://www.asexual.cz/forum/forum-5.html)
+--- Téma: Trpět či přiznat? (/thread-1874.html)
RE: Trpět či přiznat? - Sy-diskusni-forum-sel - 01. 10. 2011
Nemyslím, že asexuálové můžou pochopit, jak je v životě normálního heterosexuála sex důležitý (spíš nezbytný). Pudy jsou neskutečně silná záležitost. 99.9% heterosexuálů se nikdy nemůže spokojit se sexem "párkrát do roka", to je prostě nesmysl. Může to fungovat rok, v krajním případě dva, ale určitě ne celý život. Přál bych si, aby tohle byla jedna výjimka, ale osobně si myslím, že v případě athenaAK je to tak, že manžel má (nebo brzy bude mít) nějakou bokovku, nemá cenu si nic nalhávat.
Já jsem hyposexuál, sex párkrát do roka mi v zásadě stačí, ale téměř všechny moje vztahy s normálními heterosexuálkami skončily tak, že mě dotyčná buď opustila nebo podvedla. Není možné fyzicky vydržet delší dobu bez sexu, pokud jsou pudy a hormony v normálu. Mně sice stačí sex třeba jednou za dva měsíce, ale kdyby mi někdo řekl, že ho nebudu mít dva roky, tak asi taky za chvíli lezu po stromech. A to nemám potřebu ani čtvrtinovou v porovnání s běžnou populací.
Jinými slovy naprosto souhlasím s Arthurem.
athenaAK - pokud je pro tebe sex stejně nepříjemný jako návštěva zubaře a chceš si manžela udržet, tak se obávám, že budeš muset ty "preventivní prohlídky u zubaře" lehce zintenzivnit, třeba dvakrát do měsíce by u tolerantního manžela možná stačilo.
RE: Trpět či přiznat? - MadRat - 01. 10. 2011
Ahoj,
určitě jsem pro variantu říct manželovi, že jsi asexuálka. Aspoň si nebude myslet, že je chyba na jeho straně, že tě třeba nepřitahuje nebo že není dost dobrý v posteli a tak podobně. Když bude chápat příčinu tvého nezájmu o sex, bude to podle mě docela úleva i pro něho. Řekla bych, že bude asi hodně tolerantní, protože spousta lidí je schopná odkopnout partnerku nebo partnera kvůli neshodám v sexuálním životě, ale tvůj manžel je pořád s tebou. Myslím si, že tě nejspíš pochopí a nebude mít hromadu keců o tom, že asexualita neexistuje.
Držím palce.
RE: Trpět či přiznat? - Art-diskusni-forum-hur - 02. 10. 2011
(01. 10. 2011, 09:40:13)Nela Napsal(a): Taky si myslím, že to Arthur vidí až moc pesimisticky. Když uvážím předchozí jeho úvahy o vztazích....(o duševnu).
Ono se to nedá tak zjednodušovat, že když člověk uvažuje "duchovně", tak potřeba milovat se, by byla nebo by měla být snad obdobná příležitostné návštěvě kina s hrstí optimismu. Lidé by se měli milovat co nejvíce to jde. Jen je potřeba říct a upřesnit, že když si muž hledá bokovku, neřeší tím milování (povětšinou) ale pouhou frustraci, což ve výsledku není žádné bingo, psychicky náročné..., duševně nerentabilní...
Žena, která se neumí milovat (i muž), je podle mě podobný mrtvému pařezu. Komu by vyhovoval v posteli kus dřeva, když chcete cítit něhu a lásku? Myslím si, že není opravdu o co stát... Uvolnit se a tzv. odevzdat své tělo, je otázkou důvěry. Stejně jako matka se vší láskou nechává kojit své dítě a není ji to nepříjemné, rovněž tak je to s milováním. Jenomže jak není důvěry, pak je pořád rozlišování na Já a Ty, a to je konec vší intimity. Proto tantristé se v sexu druhému otevírají, tvoří tak Jednotu, docilují Šivova božství. Nedotýkají se v obecné rovině chtíče, ale smyslu tvoření, který pozůstává z fyzična i duševna. Spíš bychom se mohli bavit, naokolik jsme schopní být vůči druhému člověku otevření. Z toho se dá pak vysoudit i sexuální prožitek, jeho gramotnost.
Jakmile nejsme schopni být otevření, pak pro muže většinou zbývá jen ta frustrace... Není mu co závidět, drahé ženy... Vy to máte sice trochu jednodušší v tomto směru, ale ve výsledku i vaše psyché se bude vždy odvíjet od harmonie, kterou budete vést s muži. (obecně) Takže si vás to najde jen oklikou...
RE: Trpět či přiznat? - Aline-diskusni-forum-Daryen - 02. 10. 2011
(02. 10. 2011, 09:18:05)Arthur Napsal(a): Žena, která se neumí milovat (i muž), je podle mě podobný mrtvému pařezu.
Všichni asexuálové ti za toto půvabné přirovnání vřele děkují
Ale i když není moc lichotivé, celkem vystihuje podstatu problému, který tady řešíme. Opravdu může v partnerství stačit "náhražkový" sex, který jednomu z partnerů připomíná zubařský zákrok? Já osobně myslím, že ne, ale nemám sebeobětování vůbec v povaze, třeba by to pro někoho zas takový problém nebyl.Panebože, mám teď chuť nechat si vyrobit tričko s nápisem "Podobám se mrtvému pařezu"
RE: Trpět či přiznat? - Sy-diskusni-forum-sel - 02. 10. 2011
"Komu by vyhovoval v posteli kus dřeva, když chcete cítit něhu a lásku?" - a to je teprve druhý stupeň ze tří. První stupeň soužití asexuála s normálním heterosexuálem je ten, že k sexu nedochází prakticky vůbec, nebo velmi zřídka - následuje stoprocentní rozchod. Druhým stupněm je "sebeobětování" se obou stran, tzn. asexuál souhlasí se sexem s určitou frekvencí a heterosexuál alespoň trochu uvolní nashromážděné napětí - ale obávám se, že být v posteli "s dřevem" je skoro to samé jako nebýt tam vůbec. Rozchod na 95%. Jediná šance v takovém nerovnoměrném vztahu je tehdy, pokud buď asexuálka bude heterosexuálovi tolerovat milenky nebo ji prostě sex začne spontánně bavit - i to se stává, pseudoasexualita může být naučená v důsledku špatného psychického zážitku. Ale pokud je člověk asexuál od narození a sex v podstatě odmítá, tak nemůže, NEMŮŽE - NIKDY!!! fungovat vztah s normálním heterosexuálem bez jeho nevěry. Tedy alespoň ne třeba dvacet let. Řádově třeba 2-3 roky ano - masturbace je mocná čarodějka
Ale ne všemocná.
RE: Trpět či přiznat? - Ne-diskusni-forum-la - 02. 10. 2011
Ono to bude u asexuálů nebo hyposexuálů dost variabilní, já třeba jsem sexuality schopna....i se mi to nakonec vcelku líbí, když už k tomu dojde, ale nemám v sobě tu heterosexuální vášeň nebo pud, prostě to jde spíše po té citové rovině....ovšem, žít i v partnerství bez sexu by mi ani nevadilo, co je to ta potřeba, že bez toho člověk nemůže být a myslí na to stále, nevím... U tazatelky to je těžké, když to nakonec ani neprožívá příjemně, má to ještě horší, než já....ovšem souhlasím s tím, že mlčet nemá smysl, manžel by si mohl skutečně myslet, že "vada" je v něm, že ji nepřitahuje. Prostě, nějak opatrně by mu měla naservírovat daný stav věcí, jak to cítí, prožívá, nicméně mu zdůraznit, že přes to vše jej miluje, že ta citová rovina u asexuálů nesouvisí tak těsně se sexem....jak se věci vyvinou, pak uvidí....
(02. 10. 2011, 09:18:05)Arthur Napsal(a):(01. 10. 2011, 09:40:13)Nela Napsal(a): Taky si myslím, že to Arthur vidí až moc pesimisticky. Když uvážím předchozí jeho úvahy o vztazích....(o duševnu
Ono se to nedá tak zjednodušovat, že když člověk uvažuje "duchovně", tak potřeba milovat se, by byla nebo by měla být snad obdobná příležitostné návštěvě kina s hrstí optimismu. Lidé by se měli milovat co nejvíce to jde. Jen je potřeba říct a upřesnit, že když si muž hledá bokovku, neřeší tím milování (povětšinou) ale pouhou frustraci, což ve výsledku není žádné bingo, psychicky náročné..., duševně nerentabilní...
Žena, která se neumí milovat (i muž), je podle mě podobný mrtvému pařezu. Komu by vyhovoval v posteli kus dřeva, když chcete cítit něhu a lásku? Myslím si, že není opravdu o co stát... Uvolnit se a tzv. odevzdat své tělo, je otázkou důvěry. Stejně jako matka se vší láskou nechává kojit své dítě a není ji to nepříjemné, rovněž tak je to s milováním. Jenomže jak není důvěry, pak je pořád rozlišování na Já a Ty, a to je konec vší intimity. Proto tantristé se v sexu druhému otevírají, tvoří tak Jednotu, docilují Šivova božství. Nedotýkají se v obecné rovině chtíče, ale smyslu tvoření, který pozůstává z fyzična i duševna. Spíš bychom se mohli bavit, naokolik jsme schopní být vůči druhému člověku otevření. Z toho se dá pak vysoudit i sexuální prožitek, jeho gramotnost.
Jakmile nejsme schopni být otevření, pak pro muže většinou zbývá jen ta frustrace... Není mu co závidět, drahé ženy... Vy to máte sice trochu jednodušší v tomto směru, ale ve výsledku i vaše psyché se bude vždy odvíjet od harmonie, kterou budete vést s muži. (obecně) Takže si vás to najde jen oklikou...
Jenomže, Arthure, to je všechno hezké, ale uvědomuješ si vůbec, že pro ženy je sex daleko rozporuplnější investicí než pro muže? Že je v něm daleko více ohroženější, zranitelnější? Už jenom proto, že jej má více propojený s city, že takové to hrubé uspokojování pudu je daleko více záležitostí mužů, že ženy, když citově investují a ten muž je zklame, tak trpí daleko víc? Tedy, pokud to jsou ženy....že jsou "ohroženy" nechtěným těhotenstvím, jistě, muži v sexu také rodičovstvím, ale on nemusí nosit ve svém těle devět měsíců dítě, které třeba nechtějí, vyrovnávat se s těmi obrovskými změnami i psychickými kvůli tomu, muži nejsou ohroženi rakovinou děložního čípku, když partner střídá partnery, prostě, pro ženy je sex daleko rizikovější, rozporuplnější počin....chtějí třeba vyhovět tomu muži, protože jej milují, ale těch na druhou stranu nechtěných důsledků s ním spojených a obav.....proto se sexem daleko více váháme, proto jsme daleko uzavřenější....navíc, muži mívají daleko lepší vztah ke svému tělu, jak vypadají, takže i tady je to pro ženy daleko váhavější....zkus se vcítít i do tohoto druhého aspektu....
RE: Trpět či přiznat? - mušelín - 02. 10. 2011
(02. 10. 2011, 09:39:15)AlineDaryen Napsal(a): Panebože, mám teď chuť nechat si vyrobit tričko s nápisem "Podobám se mrtvému pařezu"
I mrtvý pařez někdy vykvete!
Tentokrát musím plně souhlasit s Nelou. Arthurovo vidění je jaksi jednostranné, všechno přičítá otevřenosti/neotevřenosti, důvěře atd. Sex jako forma náboženství - když to přeženu. Tvoření dokonalé jednoty s druhým - no nechť se každý přesvědčí, jak jednoduché a uskutečnitelné to je - nejen po stránce sexu. Možná v některých případech, ale spíš je to šťastná náhoda, než pravidlo.
Ta rizika pro ženu jsou jasná, ale třeba říct, že řadu žen prostě styk bolí. Ztráta panenství samozřejmě všechny. Je otázka, jestli se muž dokáže vůbec do ženy vcítit a jestli by byl ochoten k takové oběti jako žena. I tady ale platí, že odpověď bude jen teoretická.
Arthure, mám dojem, že nejsi schopen pochopit, že ženy jsou více citové, a že v mladém věku prostě preferují mazlení před sexem. Je zcestné to přičítat navrub nějaké psychické neschopnosti...
Věkem se to mění, protože i v důsledku porodů je jim styk méně nepříjemný než předtím a samozřejmě muži zase s věkem jsou unavenější a už se jim do toho příliš nechce. Takže taková schválnost přírody.
K tomu, že sex ve vztahu není důležitý, docházejí lidé většinou až ke stáru, až si to všechno prožili a vyzkoušeli na vlastní pěst. Moudrý je ten, kdo se dokáže poučit ne ze svých neblahých zkušeností, ale ze zkušeností druhých.
RE: Trpět či přiznat? - Art-diskusni-forum-hur - 02. 10. 2011
(02. 10. 2011, 14:25:22)mušelín Napsal(a): Arthurovo vidění je jaksi jednostranné, všechno přičítá otevřenosti/neotevřenosti, důvěře atd.
Arthure, mám dojem, že nejsi schopen pochopit, že ženy jsou více citové, a že v mladém věku prostě preferují mazlení před sexem.
Já mám zato, že to chápu až velmi dobře!
Ovšem reaguji na konkrétní případ a konkrétní slova. Sysel to tu napsal, myslím, rovněž velmi zřetelně a výstižně. Když se někomu milování a priori nelíbí, asi je zbytečné mluvit o tom, jak jsou ženy citové, mušelínko, protože to s tím nemá v danou chvíli nic společného!Je pěkné, že nabádáte, aby si žena s mužem popovídala, jenže je-li pro dotyčnou sex "návštěvou zubaře", asi moc alternativ partnerovi nepřednese! A ad2, znovu jsem přesvědčený, že každý normální muž by se buď rozešel s daným člověkem, nebo by zahýbal, aby se zbavil určité frustrace! Ale určitě ne kvůli sexu, nýbrž právě kvůli pařezu!
Možná se Vám to zdá přízemní, prosím, ovšem mě se zdá absurdní udržovat s někým vztah, kdy dotyčný (kdokoli) není schopný sdílet s druhým svoji intimitu, tedy se jako bytost zcela odevzdat... Že pak musí existovat v sexuálním přístupu určité vyvážení, s tím souhlasím, ale o tom příspěvek, žal, není... Proto, mušelínko, chápat ženu, že pro ni znamená mazlení mnohdy víc než samotný sex je právě o tom, o čem píšu: o důvěře! Jenže, jak zaznamenávám, tady chybí ta důvěra..., nikoli nebraní na zřetel ženiných citů! (o tom to v daném příspěvku není!) Trochu to beru, že si mnozí přípsěvek upravují ke svým potřebám...
RE: Trpět či přiznat? - mušelín - 02. 10. 2011
(02. 10. 2011, 17:39:11)Arthur Napsal(a): Jenže, jak zaznamenávám, tady chybí ta důvěra...,
Ať jsem hledala, jak jsem hledala, o nedůvěře jsem nenašla ani slovo. Athena píše, že se jí muž jeví jako atraktivní, že ho miluje. A bojí se o něj - že ho ztratí, že je frustrovaný atd. Takhle přece nedůvěra nevypadá.
Jedině, že se bojí mu říct, že jí sex není příjemný, ale jen proto, že ho nechce zklamat, ztratit.
RE: Trpět či přiznat? - Ne-diskusni-forum-la - 02. 10. 2011
Jestli jsem to dobře pochopila, tak Arthur píše o nějaké předpokládané duševní indispozici daného člověka (není schopen důvěry, otevření se druhému...), pro kterou není schopen udržovat, sdílet i fyzickou intimitu (sexualita). Jako někdy to tak může být, jestli je to takto myšleno, ovšem já jsem tu psala již několikrát, každý tu míru sexuální potřeby, která je přirozená v partnerském vztahu, má přirozeně, od přírody, jinak nastavenu....někdo ji má tak minimální, že ji do otevření se, sdílení s partnerem ani nepotřebuje zahrnovat nebo se mu dokonce žije lépe bez ní. To ovšem automaticky neznamená, že intimity jako takové není schopen! Jen její těžiště leží někde jinde...čili, nezapomínat v úvahách ani na ten vrozený sex drive, sexualita má jak duševní, tak tuto složku.