Jsem vadná?

[mar-diskusni-forum-teza]

https://www.novinky.cz/muzi/clanek/po-ur....seznam.cz 
Moniko, přečti si ten článek, tento obrovsky statečný muž dokázal nemožné, je vidět, že když chceme, jde téměř všechno...Takže věř, že z introverta lze udělat i extroverta,,stačí chtít...

Ten člověk se naučil žít s handicapem. Asexualita ani introverze nejsou handicapy, podle mne.
Je ovšem pravda, že v případě Moniky nejde ani zdaleka tak o asexualitu nebo introverzi, jako spíše o velkou míru mě osobně nevím proč sympatické naivity, nevyzrálosti, jak ona říká dětskosti.

[v-diskusni-forum-ye]

Když to vezmu nyní s odstupem/po přečtení/subjektivní analýze všech příspěvků od Moniky, tak si myslím, že to bude docela fajn holka, která jen potřebuje tu správnou náruč do které by se mohla kdykoliv schovat a dělat všechno ve dvou - protože nejlepší samota je VE DVOU

[mar-diskusni-forum-teza]

Já si myslím, že nepotřebuje náruč, ale sebevědomí, a na tom musí trochu zapracovat. A v prvé řadě sama. Nemůže začít tím, že se někde schová. V jejím věku...
Co se týče samoty, to se snad říká v opačném gardu. Tedy, že horší než samota je samota ve dvou.

[v-diskusni-forum-ye]

Jak pro koho. Proč by se nemohla schovat, když bude šťastná? Ona nemusí nikomu nic dokazovat. V případě dvou samotářů je to fajn. A o tom od začátku mluvím, o samotářích a socfobech. Dva samotáři kteři se zamilují a začnou budovat svůj svět, ať už pořízení bydlení atd., je skvělé. Když oba vědí že se na sebe mohou bezvýhradně spolehnout.
Pokud si myslíš, že samota ve dvou je zlá, pravděpodobně myslíš dva extroverty popř. jednoho z nich. O tom ale v tomto případě řeč není.
A pokud si myslíš, že sebevědomí se dá jen tak lehce získat, jsi vedle. To je záležitost na dlouhou dobu, mnohdy s negativním výsledkem. Jediné čeho se dá dosáhnout je placebo efekt sebevědomí, které pak končí velmi špatně. Je to něco jako lézt na skálu, když v půlce dojdeš poznání reality, zastavíš se, a nemůžeš ani dolu ani nahoru. Spadneš na zem a bolí to.

[iN-diskusni-forum-Ner]

Pokud ten druhý samotář bude stejný špatně fungující asociál jako ona, tak se ani nikdy nesetkají, natož aby dali drohromady nějaké bydlení apod.
Stejně tak nevidím smysl toho že jednu berličku (rodiče) vymění za druhou. Tohle ji nikam neposune a jen bude na tom partnerovi závislá stejně jako je na rodičích. A až se rozejdou tak může napochodovat zpátky do svého dětského pokojíčku. Navíc kdo by chtěl za partnera někoho kdo si pomalu nedokáže udělat ani zavázat tkaničky a udělat nákup.

[ke-diskusni-forum-x!k]

To zas je myslím moc jednoduchá představa. Já jsem asociál, nerad chodím mezi lidi, nerad sem pracoval v kanceláři. Přítel je na tom podobně. A žijeme spolu už roky a doplňujem se. Já nedokončil autoškolu, nebavilo mě to, moc se na to nehodím, tak mě vozí přítel. Dnes už pracuju v IT z domova, nikam nikdo nedojíždí, investice spravuju online, většina věcí jde objednat online. Na rekonstrukci domu sme si našli spolehlivé řemeslníky, na instalaci solární elektrárny si zavolali specializovanou firmu, rozhraní k monitoringu a ovládání jsem si třeba udělal sám (ESP8266, linux server, PHP, sqlite3, RS232 převodník). Neboli jde to mít i tak, že inteligenci/pracovitost směníš za peníze a peníze ti pak koupí bydlení a vyřeší starosti okolo. Jak zavázat tkaničku se dá naučit z youtube, nemyslím, že si nechává vázat tkaničku od mámy... zas bych to nepřeháněl.

[Magr-diskusni-forum-amal]

... Navíc kdo by chtěl za partnera někoho kdo si pomalu nedokáže udělat ani zavázat tkaničky a udělat nákup.

Ač se to zdá nepochopitelné, takoví lidé jsou a jejich snem často bývá najít někoho, koho mohou plně ovládat jako loutkář loutku. Pokud se takoví dva najdou, mohou žít spokojeně až do smrti (a pokud neumřou společně jako Filémón a Baucis, většinou ten druhý moc dlouho sám nevydrží), i když jejich vztah bude zvnějsku vypadat jinak.

[Ilm-diskusni-forum-atar]

K té samotě ve dvou, o které diskutovali marteza a vye, mě napadá, jestli každý neměl na mysli něco trochu jiného?
'Samota ve dvou' se dá chápat jako případ, kdy jsem s někým ve vztahu, ale připadám si vedle něj sama (což vnímám jako krajně nežádoucí a nepříjemný stav).
Nebo se to dá chápat, jako případ, kdy dvojice je izolovaná/osamocená od zbytku společnosti, ale fungují mezi sebou. (To nemusí být na závadu, ovšem z dlouhodobého hlediska - a na základě vlastní podobné zkušenosti - bych toto uspořádání úplně nedoporučovala, aspoň ne dlouhodobě, protože je naopak osvěžující, když partneři do toho vztahu vnášejí i nějaké další, nové podněty, které získávají třeba u svých přátel - které mají samozřejmě každý jiné a jinde)

[Mo-diskusni-forum-nca]

no to zase ne, nechci byt zavisla na nekom dalsim, tkanicky si umim zavazat a nakoupit taky, brala bych klidne i nejakou spolubydlici, ae nejlip kdyby byla cely den pryc a prijela by az vecer

[mar-diskusni-forum-teza]

K té samotě ve dvou, o které diskutovali marteza a vye, mě napadá, jestli každý neměl na mysli něco trochu jiného?
'Samota ve dvou' se dá chápat jako případ, kdy jsem s někým ve vztahu, ale připadám si vedle něj sama (což vnímám jako krajně nežádoucí a nepříjemný stav).
Nebo se to dá chápat, jako případ, kdy dvojice je izolovaná/osamocená od zbytku společnosti, ale fungují mezi sebou. (To nemusí být na závadu, ovšem z dlouhodobého hlediska - a na základě vlastní podobné zkušenosti - bych toto uspořádání úplně nedoporučovala, aspoň ne dlouhodobě, protože je naopak osvěžující, když partneři do toho vztahu vnášejí i nějaké další, nové podněty, které získávají třeba u svých přátel - které mají samozřejmě každý jiné a jinde)

Takhle nějak jsem to měl v hlavě já, když jsem psal příspěvek. Měl jsem pocit, že vye má na mysli tu druhou variantu (izolaci), a tak jsem namítl, že ne. Protože přimknout se k partnerovi: Cítím se nějak sama, nemám bližního, kterému se můžu svěřit. Tak si najdu někoho, komu se budu moci svěřit, ale zároveň se my dva spolu budeme i nadále izolovat od společnosti.
Do společnosti samozřejmě může proniknout skrz někoho, ale pokud se k němu v první fázi přimkne (a to samozřejmě udělá), tak se dětinskosti nezbaví. Pokud ale bude postupovat od začátku sama za sebe, ostatní přijde samo (tedy nejdřív samostatnost a následně - možná současně - společnost). 
Ohledně sebevědomí: Sebevědomí získává člověk už od dětství, učí se fungovat ve společnosti, specializuje se na nějaký obor lidské činnosti, a je v tom pak i dobrý. A nemůžeš někomu říct: "Hele, sebevědomí si nebuduj, mohl by si padnout na zadek a ono by to bolelo." Čím dřív začne, tím dřív nějaké sebevědomí získá. A samozřejmě přitom i kolikrát upadne. Je primárně jedno, co to bude. Ale musí zažít ten pocit, kdy sama sebe pochválí. Nebo dokonce víc: Kdy ji někdo pochválí. A že před tím někde spadne? O to ten pocit bude lahodnější.
Nebo ještě jinak: Malé dítě se drží za ruku svého rodiče. Jak dospívá a získává sebevědomí, té ruky se pouští. Časem si pak najde jinou ruku, ale ne takovou, které se bude držet, ale kterou bude držet.

Ale rozhodně si nemyslím, že ten první krok je odstěhování se. To by vážně mohlo být zbytečné zakopnutí hned na začátku.