31. 01. 2019, 23:30:41
Zdravím
Nejsem si tak úplně jistá, že sem patřím -- už několikrát jsem hledala na internetu, kdo přesně asexuálové jsou a kdo ne.Znáte ten zmatek, když každý článek tvrdí něco jiného a když už se některé shodnou, mají u sebe uvedený stejný zdroj (alias wikipedie) .
Hodně ráda čtu (fantasy, sci-fi, detektivky, historické romány...), mám ráda skoro všechny "deskové" hry od strategických her jako jsou šachy až po prakticky náhodné hry typu člověče nezlob se -- musím se zeptat: hraje tu někdo dračí doupě? Taky bych se měla zmínit, že jsem idealista a hluboce věřící člověk -- ale nehlásím se k žádné církvi a vlastně ani náboženství (myslím, že všechna mají v něčem pravdu a v něčem se zase mýlí).
Takže příběh? Někdy na začátku puberty jsem se zamilovala do jednoho kluka, ale na rozdíl od mých vrstevníků jsem se neobtěžovala s nějakým balením -- stačilo mi s ním trávit čas. Poprvé jsem si uvědomila, že je se mnou něco "špatně", když jsem se náhodou zeptala mladší kamarádky, co vlastně na tom randění vidí -- chudák holka se vážně snažila mi to vysvětlit, ale bez úspěchu.
V 19 už jsem nedokázala snášet narážky okolí a šla na rande s prvním klukem, který projevil zájem -- byl to strašný blbec, který střídal holky jako ponožky . Chodili jsme spolu jenom chvíli, ale vrstevníkům i příbuzným to stačilo a mám od nich od té doby svatý klid (ne, že by mi občas někoho nedohazovali, ale už se necítím jako štvaná zvěř). Rok jsem chodila ještě s druhým klukem -- měla jsem ho ráda, ale nebyl to ten pravý. Od té doby jsem se zamilovala do dalších dvou kluků, ale ani s jedním z nich jsem na rande nešla. Fyzickému kontaktu se vyhýbám, protože mne děsí představa, že by si to někdo nějak vyložil a očekával víc, než bych chtěla já.
Tím se dostávám k tomu, proč si nejsem jistá, zda sem patřím:
Na jednu stranu už chápu, co lidé na sexu vidí a když jsem se snažila, dokázala jsem i v sobě identifikovat některé zvířecí instinkty
Na druhou stranu jsem ve svém případě samotný sex chápala spíše jako nutnou nepříjemnou součást vztahu a nebyla se schopná zapojit do klábosení kamarádek typu: který kluk má hezčí pozadí? protože mi to prostě nic neříká.
Proč jsem tady?
1) Minimálně bych si chtěla ujasnit, jestli jsem či nejsem asexuální.
2) Najít si nové přátele, někoho s kým bych mohla řešit podobné problémy a slyšet různé názory. Zapadnout.
3) Partner se hledá opravdu špatně, když jakýkoli vztah ze strachu sabotujete dřív, než vůbec začne.
Takže doufám, že jsem vás příliš neotrávila délkou textu a těším se na seznámení s vámi
Nejsem si tak úplně jistá, že sem patřím -- už několikrát jsem hledala na internetu, kdo přesně asexuálové jsou a kdo ne.Znáte ten zmatek, když každý článek tvrdí něco jiného a když už se některé shodnou, mají u sebe uvedený stejný zdroj (alias wikipedie) .
Hodně ráda čtu (fantasy, sci-fi, detektivky, historické romány...), mám ráda skoro všechny "deskové" hry od strategických her jako jsou šachy až po prakticky náhodné hry typu člověče nezlob se -- musím se zeptat: hraje tu někdo dračí doupě? Taky bych se měla zmínit, že jsem idealista a hluboce věřící člověk -- ale nehlásím se k žádné církvi a vlastně ani náboženství (myslím, že všechna mají v něčem pravdu a v něčem se zase mýlí).
Takže příběh? Někdy na začátku puberty jsem se zamilovala do jednoho kluka, ale na rozdíl od mých vrstevníků jsem se neobtěžovala s nějakým balením -- stačilo mi s ním trávit čas. Poprvé jsem si uvědomila, že je se mnou něco "špatně", když jsem se náhodou zeptala mladší kamarádky, co vlastně na tom randění vidí -- chudák holka se vážně snažila mi to vysvětlit, ale bez úspěchu.
V 19 už jsem nedokázala snášet narážky okolí a šla na rande s prvním klukem, který projevil zájem -- byl to strašný blbec, který střídal holky jako ponožky . Chodili jsme spolu jenom chvíli, ale vrstevníkům i příbuzným to stačilo a mám od nich od té doby svatý klid (ne, že by mi občas někoho nedohazovali, ale už se necítím jako štvaná zvěř). Rok jsem chodila ještě s druhým klukem -- měla jsem ho ráda, ale nebyl to ten pravý. Od té doby jsem se zamilovala do dalších dvou kluků, ale ani s jedním z nich jsem na rande nešla. Fyzickému kontaktu se vyhýbám, protože mne děsí představa, že by si to někdo nějak vyložil a očekával víc, než bych chtěla já.
Tím se dostávám k tomu, proč si nejsem jistá, zda sem patřím:
Na jednu stranu už chápu, co lidé na sexu vidí a když jsem se snažila, dokázala jsem i v sobě identifikovat některé zvířecí instinkty
Na druhou stranu jsem ve svém případě samotný sex chápala spíše jako nutnou nepříjemnou součást vztahu a nebyla se schopná zapojit do klábosení kamarádek typu: který kluk má hezčí pozadí? protože mi to prostě nic neříká.
Proč jsem tady?
1) Minimálně bych si chtěla ujasnit, jestli jsem či nejsem asexuální.
2) Najít si nové přátele, někoho s kým bych mohla řešit podobné problémy a slyšet různé názory. Zapadnout.
3) Partner se hledá opravdu špatně, když jakýkoli vztah ze strachu sabotujete dřív, než vůbec začne.
Takže doufám, že jsem vás příliš neotrávila délkou textu a těším se na seznámení s vámi